Puška Mosin M1891

Ve sbírkách našich členů se nachází celá řada opakovacích pušek Mosin-Nagant od nejstarších výrobních provedení (používané při výstavách, přednáškách a pietních aktech) až po zbraně vyráběné v období druhé světové války (povětšinou používány při bojových ukázkách). Věnovat se však nyní budeme věnovat pouze zbraním, se kterými se setkali naši legionáři v době první světové války.

Opakovací puška Mosin-Nagant byla do výzbroje carské armády zavedena po neblahých zkušenostech z rusko-otomanské války v letech 1877–1878. Ruské vojsko tehdy používalo jednoranné pušky Berdan, které se v boji proti Turkům, vyzbrojeným opakovacími puškami Winchester, ukázaly značně zastaralé a carské vojsko znevýhodňovaly.

Výběrové řízení na novou pěchotní pušku bylo vyhlášeno v roce 1889. Do soutěže tehdy přihlásili své návrhy tři konstruktéři: kapitán Sergei Ivanovič Mosin se svou 3-čárkovou puškou (7,62 mm), Belgický konstruktér Léon Nagant s 3.5-čárkovou puškou (9 mm) a kapitán Zinoviev s další puškou ráže 3-čárky (7,62 mm). Čárka (ад) byla stará ruská míra, jejíž převod se prováděl následovně: 1čárka = 1/10 palce = 2,54 mm). V prvním kole výběrového řízení byla vybrána konstrukce kapitána Mosina, bylo však nutné provést řadu úprav a modifikací, které by odstranily složitosti demontáže pušky pro potřeby údržby (bylo nutno použít speciální nástroj) a zlepšily výrobní kvalitu testovací série. Následné testy provedené pod dohledem zkušební komise, kterou vedl generál Chagin, byly ukončeny s pozitivním výsledkem a vyvrcholily zavedením pušky do výzbroje pod označením Tříčárková puška M1891 (трёхлинейная винтовка образца 1891 года).

Vzhledem ke skutečnosti, že některé vnitřní konstrukční prvky podávacího mechanismu byly převzaty z původního nevítězného návrhu konstruktéra Léona Naganta (pevné upevnění podávací pružiny zásobníku do víka schránky a konstrukce přerušovače podavače, který zabraňoval podání dvou nábojů najednou a následnému zaseknutí zbraně), vznesl konstruktér Nagant protest a dožadoval se proplacení odměny vyhlášené pro vítěze soutěže. Nutno zmínit, že konstrukční řešení přerušovače převzal Nagant od konstruktéra Mosina, který tento systém vyvinul, nicméně jako carský důstojník ho nemohl nechat patentovat (jakožto vynález armádního důstojníka byl patent vlastněn vládou a jako takový byl fakticky vojenským tajemstvím). Léon Nagant si tak tento vynález, jakožto civilní inženýr, nechal patentovat u mezinárodního patentového úřadu a následně použil ve svém soutěžním návrhu. Aby ruská vláda předešla skandálu (Léon Nagant byl jedním z mála západních inženýrů ochotný pracovat pro carské Rusko) rozhodla se vyplatit odměnu 200 000 rublů Léonu Nagantovi za použití jeho patentů.

Označení pušky Mosin-Nagant také není původní. Oficiální název byl „Ruská tříčárková puška M1891“. Tento název byl upraven samotným carem Mikulášem, který z něho vyškrtl slovo „Ruská“ a ponechal „Tříčárková puška M1891“. Označení Mosin-Nagant (Nagant-Mosin) používá západní literatura vlivem konstruktéra Naganta, který svého „spolupodílnictví“ na konstrukci pušky využil k sebepropagaci (konstruktér Nagant zůstal jedním z předních konstruktérů ruské vlády a jeho revolver byl zaveden v roce 1895 jako hlavní osobní zbraň ruské armády). V Rusku však označení Mosin-Nagant nebylo nikdy používáno.

Výroba pušek započala v roce 1892 ve zbrojovkách v Tule a Iževsku. Vzhledem k počátečním problémům s rozjezdem výroby byla výroba 500 000 pušek zadána také továrně Nationale d'Armes de Châtellerault ve Francii, takže prvních 503 589 sériových pušek předaných armádě bylo francouzského původu.

K bojovému křtu nové zbraně došlo během rusko-japonské války v letech 1904–1905. Přestože v té době bylo vyrobeno již cca 3 800 000 ks nových pušek, jen málo jich bylo použito frontovými jednotkami. Převážná část vojska na dálném východě byla stále ještě vyzbrojena puškami Berdan.

Svou premiéru v první světové válce si pušky odbyly v Srbsku, kam Rusko dodalo 120 000 ks pušek jako podporu proti silám Ústředních mocností. Vzhledem k přetrvávajícím technologickým a kapacitním problémům výrobních závodů v Tule, Iževsku a Sestrorecku bylo vedení ruské armády nuceno zadat roku 1915 výrobu pušek zahraničním firmám – konkrétně americkým společnostem Remington Arms, kde bylo objednáno 1 500 000 ks pušek, a New England Westinghouse Company s objednávkou na 1 800 000 ks. Do vypuknutí bolševické revoluce bylo do Ruska dodáno celkem 469 951 ks pušek.

Další dodávky byly zastaveny jako reakce na politické změny a z důvodu rozhodnutí nového vedení revolučního Ruska, v čele s V. I. Leninem, o přerušení kontraktu a ukončení plateb za dodané zbraně (nutno poznamenat, že ani zbraně dodané carskému Rusku nebyly nikdy zaplaceny). Expedice dodávky 280 000 ks již vyrobených pušek byla americkou vládou zastavena a ve snaze snížit ztráty byly zbraně firmou Remington Arms dodány americkým a britským expedičním sborům vyslaným v roce 1918 do Ruska. Část již vyrobených zbraní byla také využita pro výcvik americké armády a částečně jimi byla vyzbrojena národní garda. V roce 1917 byla odeslána zásilka 50 000 ks pušek Mosin-Nagant do Vladivostoku jako podpora československým legiím. Velké množství pušek bylo během bojů ukořistěno německými a rakousko-uherskými vojsky, které tyto kořistní zbraně opětovně nasadily proti původním majitelům. Část pušek byla odeslána do vídeňského arsenálu, kde byla provedena úprava pro použití náboje Mannlicher 8x50R, část zbraní byla ponechána v původním provedení.

Konstrukce zbraně prošla v průběhu jejího nasazení mnoha úpravami a modifikacemi. K základní pěchotní verzi (délka 1306mm) přibyla roku 1893 její zkrácená dragounská verze (délka 1238 mm, lehčí o 0,3 kg, nadpažbí prodlouženo až pod hledí). Hned v následujícím roce 1894 přišla kozácká verze pušky (totožná s dragounskou, ale nastřelena bez bodáku) a konečně roku 1907 byla zavedena varianta pro technické druhy vojsk (délka 1016 mm, nastřelena bez bodáku).

Další výraznější změny konstrukce byly provedeny v roce 1908. Vynutilo si je zavedení modernizovaného náboje se zahrocenou špičkou střely (do té doby byla zakulacená) a vyššími balistickými hodnotami (úsťová rychlost vzrostla z 620 m/s na 860 m/s). Změněno bylo upevnění nosného řemene (průvlaky v pažbě namísto kovových poutek na horní objímce a na nábojové schránce) a bylo přidáno nadpažbí. Na tento standard byly upraveny i zbraně, vyrobené před rokem 1908.

V návaznosti na změnu používané munice došlo v roce 1910 k úpravě rámečku hledí, který se od předchozí verze lišil prohnutým tvarem. Podle tvůrce je toto hledí nazýváno Konovalovo.

Puška Mosin-Nagant prošla ještě celou řadou dalších úprav a modernizací provedených v meziválečném období, v době druhé světové války i po ní. Vyjma výše uvedeného byly zbraně vyráběny také ve Finsku a Polsku. Dostala se do výzbroje nepřeberné řady států a v některých je ve své odstřelovačské verzi vedena ve výzbroji dodnes. Na bojiště byla poprvé nasazena v roce 1904 a prošla snad všemi konflikty, které od té doby svět postihly. I v dnešních válkách v Sýrii, Iráku a Afghánistánu je stále bojově nasazena. S celkovým počtem 37 000 000 vyrobených kusů se jedná o nejrozšířenější opakovací pušku na světě.

Zdroj:
cs.wikipedia.org
en.wikipedia.org
forum.valka.cz

Tříčárková puška M1891 vyrobená v Iževské zbrojovce (ИЖЕВСКIЙ жейный завод) v roce 1909, s bodákem a sumkou na 30 nábojů.

Značení pušky vyrobené v Iževské zbrojovce (ИЖЕВСКIЙ жейный завод) v roce 1909. Po revoluci došlo u většiny zbraní k vybroušení Carské orlice.

Značení pušky vyrobené během války v roce 1916 ve zbrojovce Tulská zbrojovka imperátora Petra Velikého (ТУЛЬСIЙ ИMПEPАТOPА ПЕТРА ВЕЛИКАТС оружейный завод). I zde došlo k odstranění symbolu Carského Ruska.

Značení pušky vyrobené v roce 1910 v Iževské zbrojovce (ИЖЕВСКIЙ жейный завод).

Značení pušky vyrobené v roce 1915 americkou firmou New England Westinghouse Company. Opět s odstraněnou carskou orlicí.

Prohnutý rámeček hledí zavedený v roce 1910 v návaznosti na změnu používané munice. Podle tvůrce je toto hledí nazýváno Konovalovo. Stupnice 4 – 12 je vedena v aršínech (krocích 0,71m).

Otevřený závěr hlavně.

Samotný závěr hlavně – patrné je výrobní číslo i výrobní a zkušební značky.

Detail zbraně.