O opevňovacích pracích v Československu koncem 30. let 20. století vyšlo v poslední době již poměrně značné množství publikací, které nahlíží na výstavbu opevnění z mnoha různých hledisek. Tato publikace se zaměřuje na tzv. Liběchovskou, či Mimoňskou příčku, o které dosud nevyšlo žádné ucelenější dílo. Předkládaná studie si neklade za cíl naprosto vyčerpávajícím způsobem popsat tuto linii, ale vydat o ní první souhrnný přehled, který je založen na současném stupni poznání a průzkumu lehkého opevnění. Je možné, že se z archivů vynoří ještě další zajímavé podrobnosti o Liběchovské příčce, ale v zásadních bodech je možné považovat průzkum této vnitrozemské fortifikační linie za ukončený.

Poznatky uvedené v této publikaci, ať se jedná o poznatky z archivů či z terénního průzkumu, byly shromažďovány několik let. Jak již bylo uvedeno, od roku 1989 vyšlo mnoho publikací o našem opevnění. Proto se v naší studii nebudeme příliš podrobně zabývat obecnými fakty, která se týkají lehkého opevnění vz. 37. To ovšem neznamená, že tato knížka je určena jen pro odbornou veřejnost, neboť čtenář neznalý problematiky LO vz. 37 nalezne v jedné z příloh základní popis těchto pevnůstek a je zde uvedena i doporučená literatura k základním faktům o československém opevnění.

Prakticky celá Liběchovská příčka procházela poněmčeným územím tzv. Sudet a většina obcí měla německé názvy. V této publikaci se držíme zásadně názvů platných v současné době.

Označování jednotlivých objektů LO vz. 37 je stejné jako v jiných podobně orientovaných publikacích edice "Pevnosti". Tedy označení P2/53/D1Z znamená: stavební úsek P2, objekt číslo 53, typ objektu D1 zesílený. Pro znázornění polohy jednotlivých objektů byla dána ve většině případů přednost leteckým snímkům z poloviny 50. let před mapovými podklady. To má své výhody, neboť na snímcích jsou místy vidět i dochované střelecké a pozorovací průseky. S leteckými snímky se dá též velmi dobře pracovat v terénu.