Lužické hory nepatří k oblastem, které opevňovací horečka třicátých let zasáhla nejvýznamněji. Nenajdeme zde těžké pěchotní sruby, ani tvrze s kilometry podzemních chodeb jako například v Orlických horách. Přestože se v Lužických horách v letech 1937 - 1938 budovalo "pouze" opevnění lehké, období jeho výstavby jistě představuje zajímavou kapitolu vojenských dějin Československé republiky.

V této studii se budeme věnovat téměř celé oblasti Lužických hor, stranou našeho zájmu ponecháme pouze jejich západní okraj. Zcela konkrétně můžeme náš prostor ohraničit Novou Hutí na západě a Jítravou na východě. Důvodem tohoto zúžení je existence bohaté literatury mapující pevnostní výstavbu v přilehlých krajích, a proto nechceme opakovat to, co již uveřejnili jiní. Informace uvedené v této publikaci, ať se jedná o výsledky bádání v archivech či závěry z terénních průzkumů, byly shromažďovány mnoho let a předkládaná studie odráží současný stupeň poznání o pevnostní výstavbě v Lužických horách.

Předkládaná publikace není jen úzce zaměřena na výstavbu opevnění v Lužických horách, ale přibližuje i další aspekty širšího rámce budování systému ochrany a obrany republiky jakožto reakce na rostoucí riziko ozbrojeného konfliktu s nacistickým Německem. Proto jsme se rozhodli věnovat značnou pozornost i úloze a působení armády a dalších ozbrojených bezpečnostních složek. Jedním z našich hlavních cílů bylo zachycení průběhu mobilizace a rekonstrukce výsledné válečné sestavy československých vojsk.

Předkládaná publikace není jen úzce zaměřena na výstavbu opevnění v Lužických horách, ale přibližuje i další aspekty širšího rámce budování systému ochrany a obrany republiky jakožto reakce na rostoucí riziko ozbrojeného konfliktu s nacistickým Německem. Proto jsme se rozhodli věnovat značnou pozornost i úloze a působení armády a dalších ozbrojených bezpečnostních složek. Jedním z našich hlavních cílů bylo zachycení průběhu mobilizace a rekonstrukce výsledné válečné sestavy československých vojsk.