V současnosti se v našich knižních obchodech mohou čtenáři často setkat s knihami, které popisují historii různých zahraničních vojenských jednotek v době mezi oběma světovými válkami, ale zejména pak v době druhé světové války. O jednotkách naší předválečné armády však zatím takovýchto specializovaných monografií vyšlo poskrovnu. Tato publikace je pokusem o zpracování osudů jedné z "běžných" pěších jednotek prvorepublikové československé armády, hraničářského praporu 2 "Roty Nazdar", a je zaměřena především na období roku 1938, kdy se psala nejslavnější a zároveň nejsmutnější kapitola historie tohoto praporu.

Nejdříve se seznámíme s kořeny jednotky, které sahají k polním myslivcům rakouské, ale zejména vznikající československé armády, a budeme sledovat první bojové nasazení příslušníků praporu při obraně hranic roku 1919 na východě právě se rodící republiky. Ve zkratce pak poznáme vývoj praporu v období 20. a první polovině 30. let po stránce dislokační, z hlediska jeho složení i po stránce výcvikové. Podrobněji se podíváme na období let 1935 až 1937, tedy na období, kdy prapor prodělával společně s celou československou armádou modernizaci a zároveň prožíval poslední období plnohodnotného "mírového" výcviku. Kniha nám dále přiblíží především průběh nasazení Hraničářského praporu 2 "RN" při očekávané obraně hranic republiky v roce 1938. Deníkovou formou se na stránkách knihy nejprve seznámíme s obdobím "ostrahy hranic" v květnu a červnu.

Nejdetailněji se tato kniha zabývá popisem působení Hraničářského praporu 2 "RN" v době všeobecné mobilizace a branné pohotovosti státu v období od září do listopadu 1938. V druhé půli měsíce září, zejména po vyhlášení všeobecné mobilizace dne 23. září, nám kniha umožní den po dni sledovat dramatický vývoj událostí v takzvaném plukovním úseku "Bedřichov" – později nazývaném úsek "Krkonoše". Seznámíme se též s působením dalších československých jednotek, které byly plukovníkovi pěchoty J. A. Vorlíčkovi, veliteli rozsáhlého obranného úseku v centrálních Krkonoších, na přelomu září a října 1938 podřízeny.

V knize můžeme sledovat překotný vývoj situace během září 1938 a neustálou snahu československého velení o zdokonalování válečné sestavy československých jednotek v centrálních Krkonoších. Od chvíle, kdy vypuklo nacistickým Německem zrežírované povstání stoupenců SdP v pohraničí, přes vzepětí po vyhlášení "ostrahy hranic" a zejména všeobecné mobilizace, až do mnichovského zklamání a vynuceného ústupu z hlavního obranného postavení z hřebenů Krkonoš dne 8. října 1938. Při následném popisu ústupu způsobeného přijetím nechvalně známé dohody čtyř velmocí v Mnichově se již kniha věnuje opět převážně samotnému Hraničářskému praporu 2 "RN", který tvořil jádro sil určených v září 1938 k obraně centrální části Krkonoš.

Poznatky publikované v již vydaných dílech, která se zabývala danou oblastí v inkriminované době, byly v této knize doplněny o další informace zejména z fondů Vojenského ústředního archivu a Národního archivu v Praze. Tyto informace nám mohou pomoci prostřednictvím Hraničářského praporu 2 "RN" lépe poznat nejen naši prvorepublikovou armádu, ale především umožní čtenáři učinit si přesnější představu o vojenské situaci republiky ve sledované oblasti Čech v kritické době přelomu září a října 1938, a to zejména z hlediska struktury velení, nasazených jednotek a možností protitankové obrany (dobově "obrany proti útočné vozbě"). Kniha se však také snaží přiblížit nám samotné československé vojáky. Pokouší se ukázat nejen poctivou práci většiny z nich během přípravy obrany demokratické republiky i odhodlání, s nímž očekávali vypuknutí válečného konfliktu, ale nezastírá také prohřešky některých z nich proti vojenské kázni, ba i zákonům republiky.