Objekt lehkého opevnění G2/98

Od září 2024 je objekt lehkého opevnění G2/98 severně Trutnova uveden společnou péčí Klubu osádky pěchotního srubu T-S 63 z. s. a mladoboleslavské jednoty ČsOL do stavu, v jakém se nacházel během mimořádných opatření v září roku 1938 a takto také příležitostně zpřístupňován. O jeho historii je pojednáno dále.

Návštěvní doba pro rok 2025

  • 9 a 10. srpen 2025
  • 13. a 14. září 2025
  • Sobota vždy 9–18 hodin, neděle 9–15 hodin.

Opevnění v Československu a Trutnovsko

Ve třicátých letech minulého století se mezinárodní i vnitropolitická situace Československa začala rapidně zhoršovat. Výbojné snahy sousedního nacistického Německa společně s opět zesilující separatistickou snahou německé menšiny nutily jak politické, tak vojenské špičky reagovat. Postupně byly přijaty a prováděny kroky vedoucí k reorganizaci a modernizaci čs. branné moci. Jednou z hlavních otázek obrany Československa byla krajně nevýhodná geografická situace, kde měl stát, obklopený přinejlepším neutrálními sousedy, neúměrný poměr délky státní hranice k rozloze vlastního území a počtu obyvatelstva. Vyvstala tak legitimní obava, že v případě náhlého nepřátelského vpádu na naše území bude celá československá obrana zhroucena dříve, než dojde k její plnohodnotné aktivaci (tj. k postavení válečné armády a k zaujetí operační sestavy).

Jedním z prostředků, který měl tomuto zabránit a zajistit neustálou pohotovost vojenských složek v pohraničí, bylo těžké opevnění (soustava samostatných pěchotních srubů doplněná tvrzemi). To mělo být vybudováno i na Trutnovsku, kde od roku 1936 probíhaly projekční práce a na podzim roku 1937 došlo k zahájení stavebních prací (na počátku září 1937 bylo v Trutnově reaktivováno Ženijní skupinové velitelství VI dozorující výstavbu a v prosinci 1937 byl potom zřízen Strážní prapor VI střežící staveniště).

Lehké opevnění a podúsek G2

Reorganizace branné moci s sebou přinesla i změnu v systému zajištění hranic (ZH). Obranu úseku ZH severně Trutnova zajišťoval trutnovský Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“. Úsek praporu byl na jedné straně ohraničen Dlouhým hřebenem v Krkonoších a na straně druhé kótou 706 na Markoušovickém hřebenu na severním okraji Jestřebích hor.

V roce 1936 byly v úseku vybudovány jednoduché kulometné objekty určené pro čelní palby, tzv. objekty lehkého opevnění (l.o.) starého typu. Ty byly umístěny před hlavním obranným postavením, tj. před pásmem, jehož průběh se shodoval s budoucí linií objektů těžkého opevnění.

Od jara roku 1937 byly navíc jednotlivé úseky praporů ZH zesilovány objekty l.o. nového typu. Tyto objekty, určené vesměs pro boční palby, stavěné v jednotlivých sledech (tj. v palebně navazující souvislé řadě objektů), ale nesloužily k zajištění neustálé pohotovosti. V době míru nebyly objekty l.o. obsazeny osádkami, aktivovány byly až v době zvýšeného napětí.

Hlavní obranné postavení v úseku praporu (úsek označen písmenem „G“) mělo být vyztuženo dvěma sledy těchto objektů l.o. Stavební program na rok 1937 počítal v jižní části úseku s výstavbou prvního sledu (v trase těžkého opevnění), v okolí komunikací i sledu druhého. Výstavba objektů byla v této části rozdělena do tří podúseků. Objekty v okolí Zlaté Olešnice konkrétně náležely do podúseku G2, zadanému ke stavbě v červnu 1937 pardubickému staviteli Vlastimilu Alexovi a dozorovanému vojenským stavebním dozorem pod velením škpt. pěch. (později mjr.) Josefa Hejla. Staviteli se do konce stavební sezony 1937 podařilo všechny zadané objekty vybetonovat (v roce 1938 pak byly stejnému staviteli zadány zbylé objekty ve druhém sledu).

Objekt G2/98

Objekt lehkého opevnění číslo 98 by vybetonován ve dnech 3. a 4. listopadu 1937 jako nejvýchodnější objekt 1. sledu stavebního úseku G2. Je umístěn ve svahu údolí Zlaté Olešnice, v těsné blízkosti současné lesní cesty, cca 150 m za plánovanou intervalovou překážkou mezi sruby T-S 62 a S 64 a zároveň 100 m před pěchotním srubem T-S 63. S ohledem na umístění ve svahu byl vybudován v šikmém provedení (šikmý vlevo), odolnost je normální, typ A-180 (tj. úhel svírající střílny 180°).

Objekt č. 98 byl stavebně dokončen. Po betonáži na podzim 1937 byly osazeny jak mřížové, tak plechové dveře a objekt byl uzavřen. V létě roku 1938 byly zhotoveny izolace a venkovní cementové omítky, kamenná rovnanina se zemním násypem a další terénní úpravy. Kolem objektu bylo zřízené jednostěnné oplocení s ostnatým drátem na kůlech.

Na počátku jara 1938 byl objekt vybaven zařízeními umožňující improvizovanou střelbu: záchyty (závěsy) pro lehké kulomety a střeleckými stolky. Během léta byl objekt z větší části vybaven vnitřním zařízením. Instalována byla ventilační souprava (tj. ventilátor a tzv. sběrače zplodin nad střílnami) a oba závěsy pro periskopy včetně samotných periskopů, dodáno bylo ženijní nářadí (tj. lopaty, krumpáče a sekery). V levé střílně byla osazena kulometní lafeta.

Aktivace lehkého opevnění

Lehké opevnění bylo poprvé aktivováno v květnu 1938, během ostrahy hranic (druhého stupně systému ZH). Objekty l.o. ve zmíněném úseku byly obsazeny osádkami složenými jak z příslušníků Hraničářského praporu 2 „Roty Nazdar“, tak z příslušníků Strážního praporu VI a Pěšího pluku 155 (určeného k zajištění lehkého opevnění). Po uklidnění situace byla mimořádná opatření v polovině června odvolána.

V polovině září 1938 situace eskalovala. Po Hitlerově projevu večer 12. září a následném vypuknutí henleinovského povstání v pohraničí reagovalo Československo bezpečnostními opatřeními. V noci z 13. na 14. září 1938 nařídil ministr národní obrany rozhlášení hesla "DOMOBRANA, heslo Tatry neprovádějte". To znamenalo provedení plánu C: Vybraní záložníci byli svolávacími lístky povoláni podle par. 22 branného zákona na cvičení ve zbrani. Záložníci doplnili útvary pěchoty v ZH na válečné počty. Velitelé pěších pluků a praporů v ZH se odebrali na svá velitelská stanoviště podle plánu ZH. Byla nařízena bojová pohotovost těžkého opevnění. Lehké opevnění bylo podruhé ve své historii aktivováno. Objekt č. 98, který se v té době již nacházel v praporním úseku ZH Strážního praporu VI (Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“ byl na konci srpna 1938 přesunut do Krkonoš), byl obsazen svou osádkou a vlevo vyzbrojen kulometem vz. 7/24 v lafetě, vpravo kulometem vz. 26 v závěsu. Do objektu byl donesen jak doplněk munice na válečnou dotaci, tak i proviantní dávky. Objekt byl připraven k obraně.

Rekonstrukce

Objekt číslo 98 se v současnosti nachází v majetku Klubu osádky pěchotního srubu T-S 63 z. s. V letech 2006–2008 byl objekt péčí klubu vyklizen, napojen na elektrickou síť, uzavřen a zakonzervován. Na přelomu let 2022 a 2023 byla vzkříšena myšlenka na kompletní rekonstrukci objektu do stavu ze září roku 1938, která byla společnými silami členů klubu a Jednoty Čs. obce legionářské z Mladé Boleslavi realizována.

V roce 2023 byly opraveny vnější izolace a omítky včetně fasádního nátěru, čímž byla provedena obnova vlastního exteriéru. V roce 2024 byla dokončena obnova okolí objektu (terénní práce a oplocení) a realizována byla kompletní rekonstrukce interiéru (bednění a osazení vybavení). Vše vyvrcholilo dne 14. září 2024, kdy byl objekt spolu s doprovodným programem slavnostně představen veřejnosti ve stavu, ve kterém se nacházel v září roku 1938.

Archiv článků

2023

Rekonstrukce objektu G-2/98/A-180, příběh začíná…
Rekonstrukce „řopíku“ a druhé pracovní nasazení
Akce řopík, pro letošek plán splněn!

2024

Práce na řopíku začaly i v tomto roce!
Práce na objektu nabírají na obrátkách
Práce na objektu pokračují...
Červencová pracovní brigáda
Pracovní brigáda 9.–11. srpna 2024
Práce na řopíku jdou do finále

Zpřístupnění 14.9.2024

"Domobrana, heslo Tatry neprovádějte!"