"Domobrana, heslo Tatry neprovádějte!"

„Bylo chvíli před ránem. Ze spánku nás probudilo klepání na okno. Byl to četník, který dal tátovi nějaký lístek a řekl mu, že nastupuje na vojnu a že má jít ihned ke kostelu, kde už čeká nákladní automobil. Maminka se ptala, co se děje, jestli je mobilizace a jestli ho vezou k Argonským do Jičína. Četník ji odbyl, že nemá čas se vybavovat, protože musí obejít celou vesnici. Maminka šla tátu vyprovodit. Ke kostelu se scházeli chlapi z vesnice. Někteří nastupovali na vojnu už v květnu. Teď jich šlo více. Někteří veselí, někteří vážní. Ženské si myslely, že po tom Hitlerově projevu už vypukla válka. Bály se, že se s chlapama už neuvidí. Řidič říkal, že je veze do Paky do výstrojního skladu. Táta nám pak po nějakém čase napsal, že slouží v Krkonoších na pevnostech a že se mu daří dobře.“ /soukromá vzpomínka/

Dne 14. září 2024 proběhla na lehkém objektu č. 98 a v jeho okolí stejnojmenná akce, která měla za cíl připomenout 86. výročí mimořádných událostí v Československu. Členové Klubu osádky pěchotního srubu T-S 63 z.s. a mladoboleslavské jednoty Československé obce legionářské touto akcí završili své dvouleté snažení, jehož cílem bylo uvést zmíněný objekt lehkého opevnění do stejného stavu, v jakém se nacházel v době vrcholící krize v září roku 1938.

Ve třicátých letech minulého století se mezinárodní i vnitropolitická situace Československa začala rapidně zhoršovat. Výbojné snahy sousedního nacistického Německa společně s opět zesilující separatistickou snahou německé menšiny nutily jak politické, tak vojenské špičky reagovat. Postupně byly přijaty a prováděny kroky vedoucí k reorganizaci a modernizaci čs. branné moci. Jednou z hlavních otázek obrany Československa byla krajně nevýhodná geografická situace, kde měl stát, obklopený přinejlepším neutrálními sousedy, neúměrný poměr délky státní hranice k rozloze vlastního území a počtu obyvatelstva. Vyvstala tak legitimní obava, že v případě náhlého nepřátelského vpádu na naše území bude celá československá obrana zhroucena dříve, než dojde k její plnohodnotné aktivaci (tj. k postavení válečné armády a k zaujetí operační sestavy). Jedním z prostředků, který měl tomuto zabránit a zajistit neustálou pohotovost vojenských složek v pohraničí, bylo těžké opevnění (soustava samostatných pěchotních srubů doplněná tvrzemi). To mělo být vybudováno i na Trutnovsku, kde od roku 1936 probíhaly projekční práce a na podzim roku 1937 došlo k zahájení stavebních prací. Od jara roku 1937 byly navíc jednotlivé úseky praporů zajištění hranic (dále ZH) zesilovány objekty lehkého opevnění (dále l.o.) nového typu. Tyto objekty, určené vesměs pro boční palby, stavěné v jednotlivých sledech (tj. v palebně navazující souvislé řadě objektů), ale nesloužily k zajištění neustálé pohotovosti. V době míru nebyly obsazeny osádkami, aktivovány byly až v době zvýšeného napětí.

Nejinak tomu bylo i na zmíněném Trutnovsku. Obranu tamního úseku ZH severně Trutnova, rozprostírajícího se od Dlouhého hřebenu v Krkonoších až po Markoušovický hřeben na severním okraji Jestřebích hor, zajišťoval trutnovský Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“. Celý úsek praporu (jako stavební úsek označen písmenem „G“) měl být vyztužen dvěma sledy objektů l.o. V jižnější části úseku se jejich stavba rozeběhla v létě roku 1937. Zde byla výstavba objektů rozdělena do tří podúseků, objekty v okolí Zlaté Olešnice konkrétně náležely do podúseku G2. Stavba podúseku G2 byla zadána pardubickému staviteli Vlastimilu Alexovi a dozorována byla vojenským stavebním dozorem pod velením škpt. pěch. (později mjr.) Josefa Hejla. Staviteli se do konce stavební sezony 1937 podařilo všechny zadané objekty (včetně objektu č. 98) vybetonovat a osadit mřížovými a plechovými dveřmi.

Objekty byly na počátku jara 1938 vybaveny zařízeními umožňující improvizovanou střelbu: záchyty (závěsy) pro lehké kulomety a střeleckými stolky. V tomto stavu bylo lehké opevnění poprvé aktivováno. V květnu 1938, během ostrahy hranic (druhého stupně systému ZH), byly objekty l.o. v úseku obsazeny osádkami složenými jak z příslušníků Hraničářského praporu 2 „Roty Nazdar“, tak i příslušníků Strážního praporu VI (střežícího tamní stavby objektů těžkého opevnění) a Pěšího pluku 155 (určeného k zajištění lehkého opevnění). Po odvolání mimořádných opatření a uklidnění situace v létě 1938 byly objekty stavebně dokončeny (provedeny omítky a záhozy) a většina z nich byla vybavena ventilačními soupravami (tj. ventilátory a tzv. sběrači zplodin nad střílnami), zařízeními pro pozorování (tj. periskopickými závěsy a samotnými periskopy) a částečně i lafetami sloužícími k upevnění kulometů ve střílnách. Do objektů bylo dodáno ženijní nářadí (tj. lopaty, krumpáče a sekery) a dodány částečné příděly munice a ručních granátů.

V polovině září situace eskalovala. Po Hitlerově projevu večer 12. září a následném vypuknutí henleinovského povstání v pohraničí reagovalo Československo bezpečnostními opatřeními. V noci z 13. na 14. září 1938 nařídil ministr národní obrany rozhlášení hesla "DOMOBRANA, heslo Tatry neprovádějte". To znamenalo provedení plánu C: Vybraní záložníci byli svolávacími lístky povoláni podle par. 22 branného zákona na cvičení ve zbrani. Záložníci doplnili útvary pěchoty v ZH na válečné počty. Velitelé pěších pluků a praporů v ZH se odebrali na svá velitelská stanoviště podle plánu ZH. Byla nařízena bojová pohotovost těžkého opevnění. Lehké opevnění bylo podruhé ve své historii aktivováno. Objekt č. 98, který se v té době již nacházel v praporním úseku ZH Strážního praporu VI (Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“ byl na konci srpna 1938 přesunut do Krkonoš), byl obsazen svou osádkou a vlevo vyzbrojen kulometem vz. 7/24 v lafetě, vpravo kulometem vz. 26 v závěsu. Do objektu byl donesen jak doplněk munice na válečnou dotaci, tak i proviantní dávky. Objekt byl připraven k obraně.

Tuto situaci konkrétního objektu č. 98 jsme se snažili přiblížit návštěvníkům v symbolické datum 14. září 2024. Návštěvníci viděli nejenom objekt vybavený odpovídající výzbrojí a výstrojí, ale i jeho osádku, která předvedla výcvik v obsluze obou kulometů. Kromě samotného objektu byl návštěvníkům představen i 37mm kanon proti útočné vozbě vz. 34. Dva kanonky (byť novějšího vzoru 37) se v okolí objektu č. 98 během zářijových mimořádných událostí skutečně nacházely. Kanonová rota 22, postavená dle plánu C u Pěšího pluku 22 „Argonského“ v Jičíně, dodala dvě družstva do úseku „Zlatá Olešnice“. Kanonek, jehož obsluhu ztvárnili kamarádi z muzea „Na Kočičáku“ u Chomutova, byl instalován v původním dochovaném okopu. Dále byla návštěvníkům přestavena scénka zobrazující přepadení družstva Stráže obrany státu (SOS). Příslušníci SOS si na Trutnovsku, tak jako na mnoha místech jinde v pohraničí, prožili svůj „křest ohněm“. Dokládají to konkrétní události z Trutnovska (např. boj o Königshan, nynější Královec), tak i ztráty jednotek SOS (v Petříkovicích u Trutnova padlý dozorce finanční stráže František Opočenský). Celá akce byla doplněna zázemím v podobě tábora s malou převoznou kuchyní vz. 17.

Bohužel, akce byla poznamenána nepřízní počasí, kdy naši republiku zasáhly extrémní deště doprovázené silnými poryvy větru. O to větší díky patří všem návštěvníkům akce a zejména kamarádům z Roty Nazdar a muzea „Na Kočičáku“, kteří se podíleli na jejím bezproblémovém chodu. Významnou měrou akci podpořilo i Ministerstvo obrany ČR. Doufáme, že jsme patřičně zakončili naše rekonstrukční úsilí na objektu a zejména důstojně připomněli obránce Československa v roce 1938.