Projev brigádního generála Antonína Mikuláše Číly, proneseného na pohřbu Hany Benešové, chotě Dr. Edvarda Beneše

Dne 2. prosince roku 1974 zemřela ve svém bytě na Loretánském náměstí v Praze ve věku 89 let někdejší první dáma a vdova po druhém československém prezidentu Dr. Edvardu Benešovi paní Hana Benešová. Poslední rozloučení se konalo o 5 dní později 7. prosince ve strašnickém krematoriu, za bedlivého dozoru Státní bezpečnosti.

I přes veškerou snahu úřadů utajit termín pohřbu, zaplnilo se strašnické krematorium stovkami osob, které se přišly rozloučit s významnou a statečnou ženou československých dějin. Oficiální úřady, z obav před manifestací, žádaly o přeložení smutečního obřadu, který se nakonec uskutečnil, byť se zpožděním. Smuteční hosté pak na závěr spontánně zazpívali státní hymnu, kterou se varhaníkovi již nepodařilo přehlušit.

O úmrtí Hany Benešové informoval totalitní tisk s několikadenním odstupem a to velmi stroze. Zpráva zabrala pouze dva řádky.

O tom, jak vřelý vztah měla někdejší první dáma k československým legionářům, svědčí i fakt, že řada bývalých zahraničních vojáků pohřeb navštívila ve svých stejnokrojích a brigádní generál Mikuláš Antonín Číla, osobní přítel Hany Benešové přednesl odvážný smuteční projev nad její rakví.

V archivu Jednoty ČsOL v Mladé Boleslavi se kromě zápisu smuteční řeči generála Číly dochovala i fotografie z posledního rozloučení z pozůstalosti legionáře Jindřicha Sušky, taktéž účastníka pohřbu Hany Benešové.