Hlavní strana » Rok 2011 » Zúčastnili jsme se bunkrologického setkání „Hraničářské zátiší“
Krátce po oficiálním ukončení Vzpomínky na padlé hraničáře se bratři Honza Juřena, Jakub Mikolášek a Tomáš Pilvousek vydali vstříc další akci, tentokrát bunkrologické konferenci s názvem "Hraničářské zátiší". Jednalo se již o 2. ročník této oblíbené akce a místem konání byly určeny Heřmanice u Králík. Měli jsme velmi na spěch, jelikož "Hraničářské odpoledne" probíhalo s velmi zajímavým programem prakticky již od sobotního rána, přičemž samotné přednášky od 14 hodin. Odjezd z Dolní Světlé v 16 hodin nám dával alespoň malou naději, že ještě některé příspěvky stihneme vyslechnout.
Během cesty jsme na předměstí Hradce Králové nabrali bratra Jirku Charfreitaga, který chtěl s námi zavzpomínat na začátky svého zájmu o historii, kdy tím prvním impulsem samozřejmě nemohlo být nic jiného, než setkání s předválečným opevněním. Nutno dodat, že bratr Jirka, interně i externě zvaný "Kongo", na náš příjezd nečekal zrovna krátce, a proto si jej zkracoval s přáteli v tamním pohostinství. Po naložení několika PET lahví se zlatavým mokem jsme tedy mohli pokračovat v cestě, nyní již i s Kongem na palubě. Pauzy na odskočení na sebe nenechaly dlouho čekat, přičemž i jejich intervaly se postupně zkracovaly, až jsme nakonec byli nuceni zastavit ještě v prodejně malého žamberského pivovaru "Kanec" pro doplnění zásob.
Do Heřmanic jsme tedy dorazili již pod rouškou tmy okolo 20. hodiny a vtrhli do víru probíhajícího pásma přednášek. Svou zdravicí typu "každý s každým" jsme toto pásmo na notnou chvilku pozastavili. Poté jsme i my zasedli ke sledování jednotlivých příspěvků, přičemž nám k naší pohodě bylo dopřáváno gulášku a plzeňského, po vyčerpání zásob pak i místního piva... Svými příspěvky na téma "Pplk. pěch. Jindřich Ulman" a "Velitel trutnovských hraničářů pplk. pěch. Jindřich Skácel" přispěli i bratři Honza Juřena a Tomáš Pilvousek. Přehled veškerých odprezentovaných příspěvků je následující:
- 4x periskopický dalekohled vz. 38 – Přehled dochovaných exemplářů (Jiří Vaněček)
- Poklady v Hlbokém (Lukáš Mikulinec)
- Pancéřové dveře na Maginotově linii a jejich vliv na vývoj v Československu (Michal Prášil)
- Ota Holub – muž mnoha tváří (Jiří Vaněček)
- Králíky v Československu! (Martin Říha)
- Olinka, děvče pro každou špatnost (Pavel Slezák)
- Unikátní záběry z oslav předávání Hraničářskému pluku 4 dne 11. září 1938 (Martin Říha, Jaroslav Špitálský)
- Velitel trutnovských hraničářů pplk. pěch. Jindřich Skácel (Tomáš Pilvousek)
- Černá nebo bílá? Hraničářské osudy neznámým pohledem (Tomáš Novotný)
- Chyť si mne (Martin Říha a Jan Juřena)
- Zajímavá zvláštní zařízení na Krnovsku a Frývaldovsku (Jiří Vaněček)
- Pplk. pěch. Jindřich Ulman (Jan Juřena)
- Dr. Skorkovský ve filmu (Miroslav Srb)
- Boje v Bruntále v září 1938 (Jiří Vaněček)
- Proč je důležité míti batérku. Přepad K-S 25 "V Sedle" (Martin Říha)
- Útočná vozba, netradiční pohled na tradiční mýty (Jaroslav Špitálský)
- Průšvihy na opevnění (Martin Říha a Michal Prášil)
Po oficiálním zakončení někdy okolo půlnoci setkání pokračovalo volnou zábavou, kdy jsme se často dozvěděli velmi zajímavé informace, například o rozdílech mezi trutnovským a králickým opevněním.
Pan vrchní měl s námi poměrně dlouho trpělivost, až byl celý večer ukončen neuváženým mávnutím ruky procitnuvšího bratra Konga, který zasáhl před sebou stojící půllitr. Nezbývalo tedy, než aby si Tomáš hodil Konga na záda a v náručí ho pak uložil ku spánku na patrový kavalec. Že uložení na kutě neprobíhalo zrovna nejtišeji a nejrychleji, pocítil zejména náš spolubydlící Miroslav Srb, kterému se tímto za narušení do té doby poklidného spánku omlouváme. 
Pan vrchní měl s námi poměrně dlouho trpělivost, až byl celý večer ukončen neuváženým mávnutím ruky procitnuvšího bratra Konga, který zasáhl před sebou stojící půllitr. Nezbývalo tedy, než aby si Tomáš hodil Konga na záda a v náručí ho pak uložil ku spánku na patrový kavalec. Že uložení na kutě neprobíhalo zrovna nejtišeji a nejrychleji, pocítil zejména náš spolubydlící Miroslav Srb, kterému se tímto za narušení do té doby poklidného spánku omlouváme. 
Po procitnutí a vydatné snídani jsme dali k dispozici některé nové publikace z dílny naší mladoboleslavské Jednoty a postupně jsme se odebrali vstříc nedělnímu programu, v rámci něhož jsme si odhlasovali prohlídku povrchových objektů dělostřelecké tvrze Adam. Naši průzkumnickou skupinu doplnili ještě Pavel Holzknecht, Jirka Kratochvíl, Petr Čapek, Luboš Klobása a Mirek Zábranský. Prohlídka povrchu tvrze byla příjemným zážitkem, jelikož někteří měli tuto příležitost prvně. Poté jsme krátce poseděli nad Kofolou na Kašparově chatě a v redukované sestavě se vydali k individuálnímu programu, spočívajícímu v prohlídce objektů K-S 53a a 53b nedaleko Zemské brány. Vedeni Jirkou Kratochvílem jsme vyrazili z Čiháku skrze les, přičemž naše řady postupně řídly. Když se nakonec posbírala větší skupinka našich průzkumníků, zjistili jsme, že Petr Čapek s Jirkou Kratochvílem chybí, přičemž Jirka ale jako jediný těžké objekty v terénu nalezl. Akustické signály, které pěkně procvičily naše plíce, nebyly nic platné a přes mobilní spojení jsme nebyli schopni dohodnout se, jaká že je naše vzájemná poloha. Po chvíli čekání jsme objevili Petra Čapka, který nás se slovy "Kluci nezlobte se na mě, já jdu radši k autu" ihned zase opustil. Po další chvíli se protějším svahem směrem k nám prodírala postavička Jirky Kratochvíla, kterému jsme následně k jeho nelibosti vysvětlili, že se k těžkým objektům musí s námi znovu vrátit – přeci neodjedeme my ostatní s nepořízenou. Prodíral se tedy s námi zpět vzhůru a ještě výš, až jsme konečně i my stanuli u oněch "přerostlých řopíků". Poté jsme se mohli s již klidným svědomím odebrat zpět k autům a po krátkém zastavení u Zemské brány ještě zrekapitulovat své zážitky v hostinci v nedalekých Bartošovicích. Na všech se již značně podepisovala únava po náročném víkendu, a tak nás značně pobavilo téměř cokoliv, hlavně však prohlášení číšníka směrem k hladově vyhlížejícímu Honzovi Juřenovi něco o tom, že "Vaše jídlo bude až později, ale to přece nevadí..." 

Veselo bylo později i v autě při dlouhé cestě domů, kam jsme úspěšně dorazili někdy okolo 18. hodiny. Víkend to byl vskutku vydařený.
Jakub Mikolášek, Jednota Mladá Boleslav