Antonín špaček se narodil 23.května 1917 v obci Hradčany v okrese Prostějov. Po studiu na obchodní akademii v Prostějově dobrovolně vstoupil do Československé armády. V letech 1937 až 1938 absolvoval v Olomouci školu na důstojníky v záloze. Po anexi Rakouska hitlerovským Německem, kdy vlivem zhoršující se mezinárodně-politické situace, byl učební plán na této škole zkrácen a její absolventi odesláni v červnu 1938 k útvarům, nastoupil Antonín Špaček službu u hraničářského praporu 7 ve Frývaldově (dnešní Jeseník). Zde byl v září téhož roku, po složení důstojnických zkoušek, povýšen do hodnosti četaře aspiranta. Ještě v témže měsíci následovalo přeložení ke Strážnímu praporu XXIV do Horního Benešova, kde vykonával funkci velitele kulometné čety. Zde ho zastihla záříjová mobilizace i potupný ústup po Mnichovské konferenci.

V lednu 1939 byl odeslán do Zbrojního učiliště v plzeňské čtvrti Bory. Odtud se po 15. březnu 1939, kdy Německo okupovalo zbytek českých zemí, vrátil k náhradnímu tělesu do Olomouce. K 31. březnu 1939 došlo k oficiálnímu rozpuštění Československé branné moci a Antonín Špaček byl, tak jako tisíce dalších, propuštěn na tzv. trvalou dovolenou.

Věren svým ideálům, rozhodl se zapojit do protinacistického odboje. V roce 1940 opustil Protektorát tzv. balkánskou cestou a přes Maďarsko, Jugoslávii a Střední Východ dorazil k formující se československé armádě ve Francii. Po francouzské kapitulaci se s československými jednotkami přeplavil přes kanál La Manche do Velké Británie.Zde se stal příslušníkem Československé smíšené brigády, přetransformované později na Československou samostatnou obrněnou brigádu, s níž prodělal celou její bojovou cestu.

Ve Velké Británii se v květnu 1943 oženil s Jean Thomasovou a o rok později se jim narodil syn Milan.

Po skončení války se v hodnosti kapitána i s rodinou vrátil zpět do vlasti. V říjnu 1945 byl přijat na Vysokou školu válečnou. Po únoru 1948 se však jako politicky nespolehlivý dočkal vyloučení ze studia a následného propuštění z armády. Manželka a syn Antonína Špačka dostali v červnu 1948 ultimátum, aby do 24 hodin opustili území republiky.

V únoru 1949 požádal Antonín Špaček o povolení vystěhovat se za rodinou do Velké Británie a zbavení československého státního občanství. Během několika dnů byl zatčen, dopraven do pověstného hradčanského „Domečku“ a posléze odsouzen Vyšším vojenským soudem za velezradu k deseti letům těžkého žaláře. Postupně byl vězněn na Pankráci, na Borech, v opavské trestnici a nakonec byl poslán do tábora nucených prací v Jáchymově, kde fáral do tamních uranových dolů. Po odpykání poloviny trestu byl z vězení propuštěn, ale i nadále se živil jako horník. Poté nastoupil do Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 3 jako topič a později řadu let pracoval jako domovník.

Roku 1969, v době krátkodobého uvolnění byl částečně rehabilitován, pro režim však i nadále zůstával nespolehlivým. Po roce 1989 se zapojil do činnosti znovuobnovené Československé obce legionářské a v roce 2001 se po zásluze stal jejím předsedou.