Dne 3. září 2010 tomu bylo již 62 let, kdy zemřel druhý československý prezident Dr. Edvard Beneš. Naše Jednota si již tradičně toto smutné výročí připomíná v Sezimově Ústí, kde pan prezident působil, kde zemřel a kde je také společně se svou ženou pochován.

 

V letošním roce jsme do Sezimova Ústí vyrazili v sestavě bři. Jirka Filip, Honza Juřena, Jakub Mikolášek, Tonda Nácovský a Tomáš Pilvousek. Cesta proběhla bez komplikací, takže jsme byli na místě v dostatečném předstihu a měli čas připravit naši historickou stráž praporu. Tu tvořili naši členové v historických stejnokrojích francouzských, italských a ruských legií. Po tradiční vzpomínce jsme se odebrali k prohlídce vily manželů Benešových a poté do pamětní síně I., II. a III. odboje, opečovávané br. Milošem Trnkou v budově místní základní školy.

 

Zde jsme ještě zastihli delegaci z pražského ústředí Československé obce legionářské. Alenka Trnková nám opět připravila spoustu dobrého jídla, které jsme se samozřejmě snažili co nejdříve zlikvidovat, a po tomto vydatném občerstvení jsme se ubytovali ve školní tělocvičně. Při této příležitosti jsme se chvíli rychleji pohybovali s hokejkami a míčkem, čemuž se v profesionálnějším podání říká floorball. Odpolední program byl ve znamení volna, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme navštívit nedaleký unikátní řetězový most ve Stádleci, který sem byl přemístěn z původního místa – Podolska. Po zevrubné prohlídce této krásné kulturní a technické památky jsme se odebrali do nedaleké stejnojmenné obce k pivnímu občerstvení, zatímco br. Nácovský se věnoval hledání svých dávných známých. Poté již následoval přesun zpět do Sezimova Ústí. Nad výbornými utopenci z dílny Miloše Trnky jsme probírali aktuální dění, novinky a vůbec vše možné. Ve 20 hodin jsme se pak přesunuli do místního pohostinství, kde se pokračovalo v podobném duchu.

 

Ráno bylo ve znamení tradiční velkoobjemové a výborné snídaně "matky pluku" Alenky Trnkové a dopoledne jsme strávili prací v Pamětní síni. Stěhovány byly staré skříně a montovány nové vitríny a police. K obědu byla poněkud netradiční škvarková česnečka, která nám všem dala velmi zabrat. Po obědě nás pohybuschopných nezbývalo příliš, a tak se odpočívalo a klábosilo nad venkovní kávou. V odpoledních hodinách, poté co jsme se přesvědčili, že všechny potravinové zásoby byly bezezbytku spotřebovány a náš úkol tím splněn, jsme se s našimi hostiteli rozloučili a vydali se do Tábora. Zde jsme bohužel nemohli navštívit místní muzeum husitství, jelikož se poněkud nesmyslně v době turistické sezóny nacházelo v rekonstrukci. Za vděk jsme vzali alespoň návštěvě vyhlídkové věže a pivu na náměstí. Cestou do Mladé Boleslavi jsme ještě v rychlosti shlédli stav prací na výstavbě železničního koridoru mezi Olbramovicemi a Voticemi a pak již definitivně zamířili domů.

 

Závěrem musím poděkovat Alence a Miloši Trnkovým, že se o nás opět hezky postarali. Na úplný závěr považuji za nutné zmínit se o jednom fenoménu, který nás celým víkendem provázel – byl to lstivý a všudypřítomný "Pangacius z delty dalekého Mekongu..."

 

 

Honza Juřena, Jednota Mladá Boleslav

Fotografie z této akce naleznete v Galerii.