Ve dnech 22. - 24. května tohoto roku se část naší jednoty (Bohouš Topič, Michal Beneš s kamarádem Michalem Domnosilem, Honza Juřena, Tonda Nácovský a naši bratři ze Slovenska Miro, Jano a Imrich) zúčastnili sportovního dne, který pořádalo Velitelství logistiky ze Staré Boleslavi. Místo setkání bylo v pondělí 24. května na zastávce MHD u „Rolnické školy“, kde na nás čekal autobus, který po naložení veškeré batožiny pokračoval ve směru Jičín - Vrchlabí - Špindlerův Mlýn. Do Špindlerova Mlýna jsme dorazili po 18 hodině, na místě se nás ujal náš kamarád, interně zvaný „BOSS“, pplk. Ing. Josef Nagy s manželkou a stal se po dobu pobytu ve vojenském rekreačním středisku "Bedřichov" naším průvodcem. Seznámil nás se všemi možnostmi relaxace a využití volného času v tomto zařízení a po velmi vydatné večeři nás odvedl na pokoje. Pro nezasvěcené připomínám, že tento rekreační areál byl v době mobilizace v roce 1938 kasárnami II. hraničářského praporu "Roty Nazdar", který měl strážní dozor nad stavbou opevnění v tomto sektoru Krkonoš a posléze se měl v době ohrožení státu podílet i na její obraně.

Po večeři jsme se všichni sešli v místní hospůdce "U Medvěda" na dobrém pivečku, kde byl nad sklenicí dobrého pivního moku schválen náš společný výlet na příští den.

Na druhý den jsme se probudili do šedivého rána bez sluníčka. Nad horami se převalovaly mraky a příliš to nevypadalo na pohodový výlet po hřebenech Krkonoš. Přesto bylo rozhodnuto, že se po 9 hodině vydáme směr hory. Pro dopravu na hřebeny jsme použili lanovou dráhu na "Medvědín". Již cesta směrem k vrcholu nám v mnohém napověděla, že se nebude jednat o idylickou procházku. Mlhy a přeháněk postupně přibývalo s metry nadmořské výšky a v cílové stanici panovalo doslova psí počasí. Naše postavičky ve větrovkách spíše připomínaly polárníky než turisty. Během dne se naštěstí počasí umoudřilo a cestou po Masarykově cestě se na nás i usmálo sluníčko, které nám dovolilo si prohlédnout linii LO vz. 37, která tímto koutem Krkonoš probíhá. Dále jsme navštívili prameny Labe, Labskou boudu a především jsme si vychutnali pohled na krásnou místní přírodu. Lehce po páté hodině jsme někdo více a jiný méně dorazili zpět na naše pokoje. Po nezbytné sprše a výměně svršků jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme si dopřáli dostatek jídla.

Na večer bylo naplánováno setkání s příslušníky VÚ 3818, kteří připravili raut, kde jídla a pití bylo hojně, jak by řekl klasik. Ve družné náladě jsme vytrvali do půlnoci a pak hurá na kutě. Měkká postel byla pro všechny odměnou za celodenní pochod.

Na druhý den jsme po snídani vyklidili naše pokoje a odevzdali klíče na recepci, věci jsme si dali do Octavie, která patřila Honzovému kamarádovi Jardovi Bílkovi. Nikdo z nás netušil, kolik toho české autíčko do kufru pojme.

Jedna naše část, bez slovenských kamarádů se vydala vyzkoušet na popud Honzy Juřeny místní bobovou dráhu. Nejvíce nás překvapil Toník, který se nebojácně vydal jako první na trať a byla to opravdu jízda. Nadšení bylo veliké a tak jsme se po krátké poradě s Honzou /já, Honza a Jarda Bílek/ vydali na trať ještě jednou a o poznání vylepšili místní traťový rekord J. A jak pravil Michal, skoro se mi Honzu podařilo v poslední "šikaně" předjet. Poté jsme si ještě prohlédli Špindlerův Mlýn a po obědě jsme se všichni rozloučili s naším hostitelem pplk. Nagym. Naložili jsme naše zavazadla do autobusu a vyrazili směr Mladá Boleslav.

Co říci závěrem? Snad jen: "Doufáme, že bratr tajemník Michal splní své naděje a v co možná nejkratší době budeme moci opět využít pohostinnosti našich přátel, příslušníků Armády ČR."