Tímto malým ohlédnutím chci poděkovat kamarádům z ČsOL, Jednoty Mladá Boleslav, kteří mne již delší dobu zvali na malou návštěvu a popovídání si o našem pohledu a společném úsilí propagovat historii čs. legií a Československa.

Bohužel času nebylo mnoho, ale i tak jsme zvládli do setmění hodně. Procházku Mladou Boleslaví, první bylo zastavení u zasazené Lípy republiky na počest 28. října 2008, tedy k 90. výročí vzniku ČSR. Dále jsme shlédli třídu T. G. Masaryka, na Komenského náměstí u Památníku padlých z let 1914 - 1920 jsem měl možnost shlédnout torzo legionáře ze zničeného prvorepublikového Památníku čs. legionářů. Dále jsem mohl nafotit renovované budovy Gymnásií, Sokolovny a divadla. Byla mi představena zdejší socha Svobody v parku Výstaviště a pak jsme se rozjeli do údolí Klenice, abych mohl nafotit impozantní budovu Mladoboleslavského hradu – pevnostních kasáren 36. pěšího pluku. Odtud ke starým Zeměbraneckým kasárnám, později Kasárnám T. G. Masaryka pěšího pluku 47 a k památníku T. G. Masaryka a E. Beneše na náměstí Republiky. Můj dojem ze sousoší našich prvních prezidentů byl velmi pozitivní, což mé kamarády trochu zaskočilo, ale byli též potěšeni.

Již za setmění jsme se dostali k památníku T. G. Masaryka v Dobrovicích. Socha v nadživotní velikosti mne velmi zaujala, bohužel nebyly dobré podmínky k fotografování.

V Debři u Ml. Boleslavi jsem nafotil, bohužel již dezolátní stav staré Sokolovny, v jejíchž zdech je uložena schránka s prstí zborovského bojiště.

K pomníku legií v Bělé pod Bezdězem jsme se dostali již za tmy. Památník "Na stráž" se sochou legionáře, kterou mám na dobové fotografii, jsem tak mohl obdivovat osobně. Mohutnost tohoto legionáře v nadživotní velikosti na mne velmi zapůsobila, ani v Terronu na mne neudělala socha Legionáře takový dojem. Škoda, že těchto pomníků není v naší zemi více, byla by větší možnost prezentace naší historie v těchto monumentech a žáci škol by měli možnost pochopit vděk našich předků bojovníkům za naši demokracii a svobodu. Dnes o tom učitelé neučí, nevědí a mnohdy ani vědět nechtějí.

Po této okružní jízdě jsme skončili, trochu zkřehlí a hladoví, na pizze a pivečku. Po vzájemném povídání, které by se určitě protáhlo, kdyby kamarádi nemuseli druhý den za svými povinnostmi, jsme se rozešli.

Já ještě s Michalem Benešem, který mi nabídl ubytování, jsme si před spaním trochu popovídali a pak jsme padli "za vlast".

Druhý den, po vydatné snídani, jsme se rozešli s přáním scházet se častěji, společně pokračovat v naší činnosti a navzájem se informovat a podporovat v dalších akcích.

Děkuji všem kamarádům za vřelé přivítání a těším se na další shledání, třeba u mne v Pamětní síni nebo kdekoliv jinde.

Miloš Trnka, správce Pamětní síně I., II. a III. odboje v Sezimově Ústí