Krásného podzimního víkendu po 28. říjnu využili bratři Honza Juřena a Jakub Mikolášek k návštěvě našich přátel-bunkrologů a zajímavých míst na Trutnovsku. Krátce po slavnostním obědě po vzpomínce v Mladé Boleslavi jsme se autokarem Škoda Superb přesunuli pro nás tradičním směrem, tedy ku Trutnovu. Jelikož naši přátelé nás očekávali až ve večerních hodinách, využili jsme volného odpoledne k prohlídce technických památek, konkrétně historických mostů, zejména železničních.

 

V Poříčí u Trutnova jsme detailní analýze podrobili dvojici mostů, nezvykle patrově uspořádaných. Silnici Poříčí - Petříkovice překonává nejdříve příhradový most s dolní mostovkou na trati Trutnov – Teplice nad Metují. Ve výšce zhruba 20 metrů nad ním je pak situován další most tratě Trutnov – Jaroměř. Ten byl původně postaven jako první v roce 1870 jako příhradový most s horní mostovkou, v průběhu 2. světové války byl pak nahrazen konstrukcí z plnostěnných nosníků. Spodní most byl postaven v roce 1908 a po více než 100 letech stále slouží železničnímu provozu. Našemu zraku neunikla ani nedaleká lávka pro pěší, svým vzhledem jednoznačně zařazená do období 1. republiky, tvořená obloukovou konstrukcí ze železobetonu. V průběhu své životnosti byla lávka velmi nevzhledně využita pro převedení parovodu přes řeku Úpu a její stav je dnes vlivem zanedbané údržby značně neutěšený.

 

Následovala ještě prohlídka železničních mostů na trati Trutnov – Královec, a to libečského a bernartického, zprovozněného v roce 1868. Stejně jako u mostu v Poříčí, byla původně příhradová konstrukce těchto mostů nahrazena za 2. světové války plnostěnnými nosníky. U bernartického mostu je zajímavé také umístění mezilehlé klenbové konstrukce, která má zřejmě své statické opodstatnění kvůli značné výšce opěr (cca 30 m).

 

Ve večerních hodinách jsme se v Žacléři setkali, v bytě našeho hostitele Pavla Holzknechta, s bunkrology Jirkou Kratochvílem a Michalem "Tryskáčem" Součkem. Po rychlé kávě jsme vyrazili do víru Žacléře, přičemž k radosti většiny účastníků bylo v hostinci "U Topola" plně obsazeno. Našemu účelu tedy dobře posloužila kavárna v podloubí na Rýchorském náměstí, ve které samozřejmě pivo nechybělo. Měli jsme tak vše, co je potřeba pro kvalitní rozhovor o všem možném i nemožném. Bohužel s postupem času začínaly naše žaludky krom žízně pociťovat i hlad po něčem hmotnějším a kavárna krom utopence nic vydatnějšího neposkytovala. Po marném úzkostném volání Pavla Holzknechta na pizza-pohotovost v Trutnově jsme se rozhodli pro přesun do restaurace "Sport" na druhém konci Žacléře. Stihli jsme to těsně před uzávěrkou kuchyně a mohli tak pokračovat v našich chlapských debatách. V průběhu večera bylo ještě zjištěno, že náš hostitel slaví následujícího dne své 35. narozeniny, takže likérky na sebe nenechaly dlouho čekat. Po odbití 1. hodiny jsme ještě "na kukačku" navštívili sousední diskotéku, které jsme značně zvyšovali věkový průměr, takže po odehrání nezbytného fotbálku jsme se odebrali do naší noclehárny. Chvilky před samotným spánkem ještě vyplňoval průzkum herního vybavení Pavlových ratolestí, v němž jsme objevili například i zmenšenou maketu legendárního BE vlaku. 

 

Ráno bylo krušné, bolavé... Po silné kávě a snídani z 30 rohlíků a notné dávky šunky, obstarané Jirkou Kratochvílem, jsme do svých řad přibrali ještě Pavlova dítka Markétku a Matýska, výborné to společníky. Pod vedením Jirky Kratochvíla jsme zamířili nejdříve do areálu firmy Macejko, dřívějších kasáren 2. a 3. roty strážního praporu VI. Následně jsme se přemístili na okraj Horního Sedloňova, kde byl na volném prostranství jižně od obce vyprojektován areál kasáren II./17. hraničářského praporu. Poté jsme pokračovali na severní cíp Markoušovic, kde se mělo nalézat stanoviště velitele střední severní roty II./17. hraničářského praporu. Abychom nezanevřeli na naše oblíbené stavby z prvorepublikového železobetonu, vrátili jsme se poté zpět do Trutnova a přes Lhotu jsme strmou lesní betonkou vystoupali k pěchotnímu srubu T-S 44 Na Pahorku, srdcové to záležitosti. Zde jsme zastihli skupinku, která objekt spravuje, takže nám byla umožněna i prohlídka interiéru objektu, který dostál značných změn.

 

Jelikož už naše žaludky zely prázdnotou, vydali jsme se na oběd do restaurace v nedalekém Poříčí. Zde se vlivem nepříjemného klimatu a zřejmě i s podílem náročného večera poněkud přitížilo bratru Mikoláškovi, jehož zdravotní stav zlepšila až odpolední procházka v okolí odkalovací nádrže, neboli Mrtvého jezera, zkrátka "popílkáče"...  Zde jsme si mohli díky ustoupivší vegetaci detailně prohlédnout trosky pěchotních srubů T-S 57, 58 a 59, abychom se následně přesunuli přímo k odkalovací nádrži, kde jsme se snažili odhadnout možnou polohu zatopeného druhosledového éčka G-1/289. Podzim byl v okolí "popílkáče" vskutku kouzelný, takže jsme zde setrvali až do pozdních odpoledních hodin. Následně jsme se u Jirky Kratochvíla přeskupili do našich autokarů, rozloučili se a s vědomím příjemně stráveného víkendu vraceli zpět do Mladé Boleslavi.

 

Jakub Mikolášek, Jednota Mladá Boleslav