Julius Sokolář se stal během 1. světové války československým legionářem, po návratu do vlasti důstojníkem armády svobodné Československé republiky a za nacistické okupace zůstal vlastencem účastnícím se národního odboje.

 

Narodil se 6. listopadu 1895 v Chlumci na Cidlinou. Dne 13. března 1915 byl coby jednoroční dobrovolník odveden k rakouskému zeměbraneckému pluku 10 v Mladé Boleslavi. O rok později padl na ruské frontě jako kadet aspirant do zajetí, a tak mohl 6. srpna 1917 dobrovolně vstoupit do čs. vojska na Rusi. Prošel ústupovými boji u železničního uzlu Bachmač, v roce 1918 bojoval na Povolžské frontě a o rok později na frontě Mandžuské v okolí sibiřské železnice. Do nové republiky se vrátil v hodnosti kapitána dekorován Řádem sv. Jiří, Řádem Sokola s hvězdou, Medailí vítězství a Revoluční medailí.

 

Poválečným působištěm kapitána Sokoláře se stal pěší pluk 47 se sídlem v Mladé Boleslavi. Zde setrval v různých funkcích až do roku 1937, kdy byl převelen jako vojenský stavební dozor na výstavbu stálého opevnění. Nejdříve do Zbečníka u Hronova, poté do Heřmanic u Německého Jablonného (dnes Jablonné v Podještědí). Koncem téhož roku byl v hodnosti podplukovníka pěchoty trvale převelen do Košic, jako velitel 1. praporu a v roce 1938 2. praporu pěšího pluku 14. Zde jej na podzim zastihla trapná kapitulace a postupná demobilizace čs. branné moci. Počátkem roku 1939 byl povolán do kurzu branné výchovy v mladoboleslavské posádce, kde také 15. března prožil okupaci okleštěné republiky.

 

V nových protektorátních poměrech přijal místo na okresním úřadě v Ml. Boleslavi, později pracoval u jedné pojišťovací společnosti. Již v dubnu 1939 byl Gestapem zatčen a v květnu v Poděbradech odsouzen za urážku německé armády. Sokolář totiž udeřil a zranil říšsko-německého vojína v obličeji za to, že se vysmíval čs. armádě. Okamžitě po návratu z několikatýdenního věznění v pražské hradčanské věznici kontaktoval známé důstojníky s úmyslem zapojit se do ilegální činnosti se zaměřením na severovýchodní Čechy. Prostřednictvím plk. B. Boreckého byl napojen na gen. F. Bláhu. Na Mladoboleslavsku spolupracoval od roku 1940 hlavně s mjr. H. Kuchtou, mjr. čet. J. Linajem, se kterým vybudoval z trosek vojenské odbojové organizace Obrana národa ilegální cca osmisetčlennou organizaci Lípa. Ta disponovala větším množstvím zbraní, jež pocházely převážně z výzbroje čs. armády. Jednalo se o materiál, který se podařilo při předávání německé okupační armádě v březnu 1939 zatajit. Úkrytů zbraní existovalo několik a byly dle potřeby měněny. Mezi úkryty patřila např. Bičíkova hrobka na mladoboleslavském "starém" hřbitově, zámek v Krnsku nebo také rodný domek pplk. Sokoláře v Chlumci n. Cidlinou, odkud byly nakonec zbraně vyzvednuty při květnovém povstání českého lidu v roce 1945.

 

Samotného pplk. Sokoláře však dne 30. června 1942 zatklo mladoboleslavské Gestapo. S největší pravděpodobností byl sledován už od svého prvního zatčení. Po nelidském týrání byl podplukovník pěchoty Julius Sokolář na kobyliské střelnici dne 2. července roku 1942 pro velezradu zastřelen.

 

Za svou statečnost a naplnění slov vojenské přísahy byl po válce in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka a obdržel Československý válečný kříž 1939.

 

ČEST JEHO PAMÁTCE!

Michal Beneš, Jednota Mladá Boleslav