Číslovka 66 udává, kolik let již uběhlo od konce 2. světové války. Tento fakt si 8. května 2011, v nedělním dopoledni, připomnělo položením věnců k pomníku mladoboleslavských odbojářů a vojáků Rudé armády i vedení města zastoupené primátorem Raduanem Nwelatim a jeho náměstkem Adolfem Beznoskou.

 

Tato akce tradičně, jako snad všechny předchozí, pořádané vedením města bez rozdílu politické příslušnosti, byla akcí navýsost formální, neřku-li povinnostní. Chyběla propagace, vyjma informace na webových stránkách (k nimž nemá značná část populace přístup) a decentně nenápadné zmínky v měsíčníku Boleslavan nebyla veřejnost nijak oslovena, natožpak abychom byli svědky alespoň nějakého pokusu o zvýšení atraktivity vzpomínky. Výjimkou bylo snad pouze angažování boleslavského pěveckého sboru, v jehož podání zněla hymna skutečně důstojně. Želbohu, zbytek produkce v podobě středověké latinské tvorby se k dané příležitosti příliš nehodil. Nedodržování protokolu, který stanovuje např. to, v jakém pořadí mají být vítáni hosté, či to, že věnec nebo kytici klade k pietnímu místu pořadatel vzpomínky až na posledním místě, se již rovněž stalo pravidlem. Opomenutí pomníku obětem koncentračních táborů do toho již jen zapadá. Vyjádření pořadatele, že Mezinárodní den obětí holocaustu připadá na 27. ledna nemůže obstát a pouze dokresluje formální postoj vedení města k této vzpomínce. Nehledě na to, že v koncentračních táborech trpěli vedle Židů i odbojáři, kteří byli příslušníky ostatních národů a těžko je lze počítat mezi oběti holocaustu. Spolu se Sokoly tedy položili kytici k jejich pomníku alespoň zástupci členstva ČsOL.

 

Ne každému je dáno státi se táborovým řečníkem, leč ví-li to o sobě pan primátor, měl by si projev k podobným příležitostem s předstihem připravit. Výsledek by jistě nebyl tak rozpačitý jako tomu každoročně bývá právě na této vzpomínce. Naproti tomu sympaticky vyzněla řeč někdejšího příslušníka čs. armádního sboru v SSSR, 88-letého mjr. v. v. Rostislava Kubišty, který kromě svých druhů z východní fronty připomněl i spolubojovníky ze západu a ze středního východu. Škoda, že si vedení města s pozváním nevzpomnělo i na dalšího čestného občana Mladé Boleslavi a příslušníka druhého odboje Jaroslava Šámala.

 

Na druhou stranu musíme ocenit i to málo, co jsme mohli v Mladé Boleslavi dne 8. května vidět. Vždyť celá republika je plná obcí, kde si toto datum připomenou pouze zákonem nařízeným vyvěšením státní vlajky.

 

Za mladoboleslavskou Jednotu se vzpomínky zúčastnili sestra Detková, bratři M. Beneš, Bradáč, Jermář, Kubišta a Novotný.

 

 

Martin Bradáč, Jednota Mladá Boleslav