Dne 15. března 1939 nový nacistický velitel vojenského letiště Kbely hleděl blahosklonně, téměř přátelsky, na nehnutě stojícího nadporučíka, jehož prostá uniforma československého letce podivně kontrastovala s honosnou uniformou vysokého důstojníka Luftwaffe, ověšeného mnoha řády.

Oficír hovořil klidným konverzačním tónem, který měl patrně naznačovat, že my, důstojníci všech armád, si přece porozumíme, "Nichtwahr meine Herren?" A národností otázka? "Na" – a Němec učinil sotva znatelné gesto, které mohlo znamenat že se všechno časem poddá, nebo možná také to, že Čechům nebude připadat tak důležitá. "Vracíte se přece zpět k říši, ke které dávno patříte, tak co chcete?" Podle náznaku úsměvu však bylo možné soudit, že se přece jen rozhodl pro diplomatický postup, kterým lze dosáhnout někdy mnohem víc než strohým vyštěknutým rozkazem. Lehce a jakoby s pochopením pomíjel skutečnost, že mu nadporučík neodpovídá...

"My Němci jsme národ letců. Angličané posílají své nejlepší lidi na moře, my do vzduchu. Domnívám se, že náš způsob je účinnější, vychovává k větší odvaze. Mimochodem – viděl jsem Vás osobně v Curychu, pane nadporučíku. Gratuluji. Byl byste si zasloužil první a ne druhé místo. Ostatně my Němci jsme vám blahopřáli první. Vaše sestava byla skvělá. Doufám, že budete tak laskav a předvede nám ji."

"Zákaz? Aber wo – ten přece neplatí pro Vás. Ostatně já jej ruším. Vaše letadlo je připraveno – bitte herr Oberletunant!"

Chvíli bylo ticho.

"Zákaz platí pro všechny československé letce. Vydali jej naši velitelé – a já uposlechnu."

Prostý, jindy tak usměvavý nadporučík působil v té chvíli hluboce lidsky. V jeho hlase byla bolest, kterou se snažil nedat najevo. Vyšňořený nacistický oficír vedle něho náhle připomínal operetní uniformu, zbytečně visící v divadelní šatně.

Vyznamenání slabě zacinkala a přátelský výraz značně ochladl.

"Bitte!" řekl suše a dal kývnutím hlavy na srozuměnou, že nemá, co by dodal.

Nadporučík beze slova zasalutoval, otočil se a odešel. Byl to František Novák...

František Novák se narodil 26. srpna 1902 v malé vesničce Sokoleč u Poděbrad. V letech 1923 až 1924 absolvoval Letecké učiliště československého vojenského letectva v Chebu a v roce 1925 se kvalifikoval jako stíhací pilot. Plných 14 let byl učitelem pilotní školy a vychoval naší republice stovky zdatných letců, mezi nimi řadu svých úspěšných spolupracovníků v letecké akrobacii. Byl známým akrobatickým pilotem, jenž svým uměním proslavil naši vlast v celé předválečné Evropě a byl příkladem a vzorem nastupující mladé generaci nejen u nás, ale v celé Evropě, kde vystupoval. Jeho jméno bylo vyslovováno s úctou všemi, kteří měli příležitost spatřit vrcholné letecké umění tohoto skromného reprezentanta své vlasti. Stal se nositelem vysokého portugalského vyznamenání Rytířského řádu Kristova, rumunského řádu hvězdicového, člen slavné Légion D´honneur a nositel vyznamenání vrchního velitelství Sovětského letectva.

Odmítnutí nabídky nacistů z 15. března 1939 ve Kbelích nebylo poslední. Němci dobře znali Novákovy letecké zkušenosti a nabídli mu skvělé možnosti. Nejdříve přátelsky a vlídně, pak s utajenými a konečně zjevnými hrozbami. Jeho odmítavý postoj byl pro ně prostě nepochopitelný. Nejednalo se přece o nasazení na frontě?! Říše si vybojuje své vítězství sama, potřebuje ale zalétávající piloty – a dovede je také dobře zaplatit. Františku Novákovi byla nabízena i funkce učitele akrobacie pro ty nejlepší německé piloty... Marně.

Dne 6. července 1939 opouští v rychlíku na Ostravu svou vlast, v které zanechává svou malou dcerku a manželku, která pro něj měla vždycky tolik vzácného pochopení. Dne 1. srpna 1939 se stává jedním z prvních československých letců, kteří vstoupili do svazku francouzského letectva. Je plný nadšení pro svou práci a chce bojovat. Neúnavně cvičí své žáky a sám chce vidět v zaměřovači letadla s černými kříži. Nacisté dobře znali Novákův morální význam. Na jeho sestřelení vypsali odměnu 100 000 marek. To byla vlastně jejich další služební nabídka. Na podzim roku 1939 však Františka Nováka zastihla zhoubná žaludeční choroba, kvůli které se musel později podrobit velmi náročné operaci v Paříži. Nedočkavě však záhy po operací odchází ke své jednotce, nasedá do letounu a vznáší se k zemi. Po přistání ho ale museli z letadla vynést. Nezahojené stehy mu popraskaly. Tři dny lékaři zápasili v Paříži o jeho život.

Dne 27. dubna 1940, ve věku pouhých 38 let, František Novák umírá. Podivuhodným zákrokem osudu nemá František Novák na svém kontě jediný sestřel, ba ani jediný bojový let. A přece patří mezi ty, kteří se zasloužili o naší svobodu. Svým příkladem strhl, získal stovky ostatních. Jeho žáci bojovali a bojovali úspěšně. Pevný a nesmlouvavý k ostatním a ocelový sám sobě je tomu naučil. Dobře je připravil a dal jim to nejlepší. Dal vlasti beze zbytku vše, co mohl dát...

V roce 2002 členové mladoboleslavské Jednoty ČsOL navštívili čs. vojenský hřbitov v La Targete, kde byl pochován i František Novák. Záhy po naší návštěvě byly ostatky Františka Nováka vyzvednuty, převezeny do rodné obce Sokoleč a se všemi vojenskými poctami 24. srpna 2002 uloženy do rodinné hrobky. Stalo se tak při příležitosti 100. výročí od jeho narození.

Jan Juřena, Jednota Mladá Boleslav

(zdroj: www.letectvi.wz.cz, L&K č. 11, ročník 1965)