Poslední desetiletí se diskutuje o závažném kulturně-společenském problému, jelikož se v české společnosti rozšířil fenomén nedostatečného projevu úcty k mrtvému tělu člověka, a to i od samotných příbuzných zemřelého. Mnozí jsou pohřbíváni bez obřadu, spěšně, mnohdy mechanicky a chladně. Jde o nezdravý průvodní jev materialisticky konzumního přístupu k bytí, jde o pomýlenou představu, že k modernímu životu dneška smrt nepatří a že jejím šizením se nás nebude a nemůže týkat.

 

Podle mnohých je tak život určen k vyžití prostřednictvím všemožných požitků a ve chvíli, kdy umíráme, přestáváme mít jakoukoli cenu, jelikož již žádný požitek prožít nemůžeme a živým svou smrtí přiděláváme jen starosti. Při takovém přístupu se ze života lidí ztrácí podstatný rozměr poslání, onoho smyslu života. Život totiž zavazuje člověka, aby v rámci svých možností během tohoto svého života konal dobro. Životní dílo každého člověka je odkazem, který světí jeho tělesné pozůstatky, a je důkazem morální vyspělosti každého z nás, jsme-li schopni projevovat řádnou úctu mrtvé schránce zemřelého člověka.

 

Svým statečným bojem předal ryzí odkaz své vlasti jeden z jejích nejlepších synů, neznámý vojín - jeden ze zakladatelů novodobé československé státnosti, jenž padl 2. července 1917 na ruské frontě v bitvě u Zborova, městečka v dnešní Ukrajině, a jehož ostatky byly 23. října přepraveny po 92 letech zpět do země, za jejíž samostatnost položil neznámý svůj život.

 

Slavnostní akt se konal přímo na letištní ploše starého ruzyňského letiště, kde s ostatky bojovníka přistál speciál Armády ČR. Zástupcům ČsOL připadl čestný úkol vzdát hold navrátivšímu se bratru legionáři se sklopeným praporem naší organizace. U katafalku jako první promluvil předseda vlády pan Jan Fišer, který zdůraznil především politický rozměr bitvy u Zborova, která se stala silným argumentem zahraničního odboje v čele s T. G. Masarykem a znamenala urychlení vzniku samostatných čs. jednotek na válečných frontách západních spojenců. Další řečník, ministr obrany pan Martin Barták, připomněl okolnosti bitvy u Zborova a její význam pro mladou "První republiku". Osvětlil rovněž osudy ostatků prvého neznámého vojína, jenž byl z hromadného hrobu u Cecové exhumován v roce 1922 a slavnostně uložen do kaple Staroměstské radnice v Praze, odkud ho odvezlo v říjnu 1941 pražské Gestapo, a kterážto schránka již nebyla nalezena. Třetím řečníkem byl hlavní kaplan Armády ČR pplk. Jan Kozler, jenž přednesl úryvek z Knihy Žalmů a následně přiměl přítomné, aby si uvědomili, že ostatky, jež pod státní vlajkou spočívají na katafalku, patřily člověku, jenž měl vlastní osobní život, své bolesti a radosti, své přátele a rodinu. Svá slova zakončil motlitbou, žádající Boha, aby dal nám, žijícím, sílu a statečnost konat tak velké činy a projevovat nezdolnou statečnost, jakou prokázal neznámý vojín od Zborova.

 

Ostatky neznámého vojína budou uloženy v Národním památníku na Vítkově v Den vítězství 8. května příštího roku.

 

Delegaci Československé obce legionářské, jež jako první měla tu čest přivítat zpět v naší vlasti padlého bratra, tvořili bratři z pražského ústředí Milan Mojžíš a Emil Cigánik společně s bratry z mladoboleslavské Jednoty a bratrů z KVH Českoslovenští úderníci. Mezi našimi brášky z Mladé Boleslavi, kteří stáli stráž legionářského praporu, byli bratři Tomáš Pilvousek a Jiří Filip, třetího - zástupce praporečníka - konal náš kamarád Honza Žabka z Prahy. Všichni byli symbolicky oděni do ruských legionářských stejnokrojů. Z bratrů z KVH Českoslovenští úderníci byli účastni bratři Jiří Charfreitag a Bernard Panuš. Bylo nám ctí být přítomni u této v pravdě historické události.

 

Věčnou paměť odkazu neznámého bojovníka!

 

 

Jiří Filip, Jednota Mladá Boleslav