V polovině třicátých let minulého století se začaly v česko-německém pohraničí množit případy, kdy cizí letouny neoprávněně přelétaly přes československé území. V souvislosti se zhoršující se zahraničně-politickou situací se jednalo o provokační, výcvikové a především zpravodajské narušování vzdušného prostoru našeho státu německými letouny.¹ Záhy tedy vyvstala otázka zřízení "letecké policie", která se však díky rezervovanému přístupu zainteresovaných ministerstev nerodila lehce. Po dohodě byl nakonec výkon střežení československého vzdušného prostoru svěřen ministerstvu vnitra, potažmo. četnictvu, jehož úkolem bylo pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost. Dne 1. července 1935 tak v Československu vzniklo, s cílem pokrýt letecky nejčastěji narušované prostory, prvních 5 četnických leteckých hlídek (ČLH), operujících z místních letišť.

Vzdušný prostor severovýchodních Čech pak střežila ČLH se sídlem na letišti v Hradci Králové. Jedním z pilotů a zároveň velitelem této ČLH se stal kpt. let. František Rypl. K dispozici měl, z armádní výzbroje vyřazený, zastaralý stíhací letoun Škoda D-1.25 OK – PAC. Archaické letecké vybavení četnických leteckých hlídek a špatné materiální zabezpečení obecně však prakticky vylučovalo úspěšný zásah proti cizímu narušiteli. Svými výkony se totiž přidělené letouny zdaleka nevyrovnaly v té době již v sousedních státech běžně používaným typům.² Například 22. července 1936 v 10:05 hodin obdržel velitel ČLH v Hradci Králové kpt. František Rypl zprávu, že v nedaleko Trutnova volá "SOS" německý dopravní letoun. Kpt. Rypl ihned odstartoval, ale než do daného prostoru doletěl, nebylo zde po žádném letadle ani památky. Později dorazila zpráva, že německý Junkers havaroval nedaleko Hořic…³ O všeobecné nemohoucnosti ČLH v době před přidělením modernějších stíhaček Avia B-534, svědčí i svědectví kpt. let. Františka Rypla: "…Podotýkám, že německý letoun letěl ve výši cca 5000 – 6000 m a letouny, jimiž byla donedávna čet. let. hlídka vyzbrojena naprosto nestačily k úspěšnému stíhání cizích letounů pro malou rychlost a stoupavost. Závadou byla též zdlouhavá příprava ke startu, neboť nebylo možno mnohdy (zvláště v zimě), uvésti motor včas do chodu pro značné jeho stáří a tudíž i opotřebování…"⁴ Tam, kde ČLH sídlily na vojenských letištích spolu se stíhacími letkami (případ ČLH Hradec Králové), umožňovala benevolentnost armády občasné zapůjčení moderních letounů Avia B-534 např. v případech, kdy charakteristika zákroku neumožnila zásah s letouny, přidělených ČLH. František Rypl tak tuto možnost využil např. 18. března 1937, kdy startoval k nočnímu zákroku v oblasti Chocně.⁵

Vleklost sporů mezi ministerstvy vedla armádní představitele k provizornímu řešení, spočívajícímu v zapůjčení 6 moderních stíhaček Avia B-534, které k ČLH dorazily během června 1937. ČLH Hradec Králové tak byly 12. června 1937 přiděleny stroje Avia B-534.195 s označením OK-PAR a Avia B-534.199 s označením OK-PAT. Konečně tak „létající četníci“ obdrželi to nejlepší, co bylo v předválečném Československu k dispozici.⁶

O namáhavé a nebezpečné službě "vzdušných hraničářů" se začátkem roku 1938 přesvědčil na vlastní kůži i kpt. let. Rypl. Dne 7. února 1938 v 21:30 hodin přišla na Zemské četnické velitelství telefonická depeše z Četnického oddělení Dvůr Králové: "Hlásím, že dne 7. února 1938 v 16:12 hodin havaroval u Dvora Králové nad Labem v lokalitě Na Příčce, na zoraném poli letoun letecké četnické hlídky z Hradce Králové B-534.195 imatr. zn. OK-PAR. Posádka: kpt. let. František Rypl, letec četnické letecké hlídky Hradec Králové. Zranění kapitána Rypla: vykloubení levé paže v ramenním kloubu, zlomení žebra. Zranění není podle dosavadního zjištění životu nebezpečné. Kpt. Rypl jest v ošetřování ve všeobecné okresní nemocnici ve Dvoře Králové n./Labem. Letoun: obrácen na záda, poškozen. Příčina: nouzové přistání pro rychle vzniklou mlhu při dobrém chodu motoru. Převrácení nastalo následkem měkké oranice pod sněhem. Letoun bude dne 8. února 1938 dopoledne rozmontován a odvezen leteckým plukem č. 1 do Hradce Králové..." podepsán mjr. Holý, velitel četn. oddělení Dvůr Králové nad Labem.⁷ Na rozkaz velitele Leteckého pluku 1 „TGM“ bylo zahájeno důkladné šetření příčiny letecké havárie. Do protokolu kpt. Rypl uvedl: "Startoval jsem ve 14:15 hodin k hlídkovému letu. Počasí při startu: Nízké cáry mraků ve výši 100 – 150 m. Místy obloha jasná. Letěl jsem na Krkonoše. Od Josefova až ku hranicím bylo krásné slunné počasí bez mraků. Letěl jsem na Krkonoše, Sněžku, Špindlerův Mlýn, Mísečky, pak jsem letěl na Žacléř, Königshan, Trutnov, Červený Kostelec, Hronov, Náchod, Českou Skalici. Za Českou Skalicí směrem k Josefovu narazil jsem asi v 15:45 hodin na souvislý pás nízké husté mlhy. Znal jsem kurz na Hradec Králové, avšak skrze neproniknutelnou mlhu viděl jsem jen špičku věže kostela v Josefově, špičku komínu cukrovaru Smiřice a město Hradec Králové bylo vůbec zakryto mlhou. Za těchto okolností nebylo mi možno letěti při zemi, nebo dokonce „píchati“ mlhu bez nebezpečí vražení do země. Rozhodl jsem se proto nouzově přistáti. Na vojenském cvičišti (polní letiště) Josefov jsem přistáti nemohl, jelikož bylo úplně zakryto mlhou. Příkrov mlhy se rychle zatahoval a nezbylo mi než přistáti co nejdříve v prostoru údolí Labe ke Dvoru Králové n./Labem. Na luka, která jsou podél údolí Labe jsem si sednouti netroufal, neboť místy bylo zřejmě vidět jak prosakovala voda. Vyhlédl jsem si proto severovýchodně od Dvora Králové n./Labem dlouhý zoraný pruh půdy, který byl jakož i okolí pokryét vrstvou sněhu a tudíž se mi zdálo, že je terén umrzlý. Toto místo jsem několikráte oblétl, abych zjistil, zda nejsou nějaké překážky. Pak jsem se rozhodl, že zlehka zkusím přistáti, jsa připraven přidati ihned plyn, kdyby půda byla pod příkrovem sněhu rozměklá a letoun měl tendenci k převrácení. Při dosednutí na tři body se však kola ihned zabořila, takže jakýkoliv můj zásah byl marný. Letoun zůstal ležet na zádech a já volal na chlapce, kteří si na blízku hráli, aby mi pomohli z letounu. Za chvíli se sběhli občané, kteří ocas letounu nadzvedli a mě vyprostili." Dále kpt. Rypl podotkl: „Nemohl jsem přistáti na lukách, které jsou v okolí Labe, poněvadž jsou patrně rozměklá a nezbylo mi nic jiného, než vybrati si k přistání pole. Sedal jsem opatrně a v domnění, že vzhledem k sněhové přikrývce je půda zmrzlá. Byl jsem sevřen ze všech stran rychle se tvořící mlhou a jiné rozhodnutí jsem v daném případě udělat nemohl."⁸ K výslechu byli přizváni i další svědci. František Erlebach ze Dvora Králové vypověděl: "Dne 7. února 1938 asi v 16 hodin jsem stál u posledního domu v ulici Čelakovského. Pojednou objevil se nade mnou šedozelený letoun ve výši asi 30 m, který několikráte zakroužil, snášeje se stále k zemi a bylo patrno, že chce na polích přistáti. To se mu po nějaké chvilce podařilo, přistál hladce na jednom poli, popojel asi 15 m úplně hladce, pojednou se mu však podvozek letounu zabořil do měkké oranice, vrtulí zavadil o zem a letoun se na vrtuli postavil, povyskočil a převrátil na zad, v obrácené poloze zůstal na místě státi. Rozběhl jsem se k letounu a ptal se letce, mohu-li jej z letounu vyprostiti. On řekl že ano, že musím však dříve nadzvednouti zadek letounu. Nadzvedl jsem proto zadek letounu a přespěchavší asi čtyři menší hoši zadek ve zvednuté poloze podrželi a já jsem pak letce vyprosťoval. Když jsem letce z letounu vyprostil, přiběhl na místo ještě jeden muž, s nímž jsem pak z letce sejmul připnutý padák a pomohli jsme mu v obtížné chůzi k nejbližšímu domu, odkud byl pak se vzápětí dostavivším osobním autem pana Svatoně odvezen do nemocnice. Letec si stěžoval na bolesti v levém rameni a říkal, že bude míti ruku asi zlomenu. Říkal, že mu asi jinak nic nebude, a že to poměrně dobře dopadlo. Podle rachotu motoru dělalo to na mne dojem, že motor vysazuje, a že letec chce nouzově přistát. Pozoroval jsem to s velkým zájmem, poněvadž se to odehrávalo v bezprostřední blízkostii..."⁹ Svědek Josef Svatoň k události vypověděl: "Dne 7. února kolem 16 hodiny jsem pozoroval, že ve Dvoře Králové n./Labem nad "Příčkou" obletuje šedozelený letoun, který je zde hodně znám, z jehož letu jsem usuzoval, že patrně hledá místo k přistání. Usuzoval jsem to proto, poněvadž obkroužil několikrát na jednom místě dosti nízko, a že při nabírání výšky motor letounu poněkud vysazuje. Toto zakroužení provedl asi čtyřikrát a pojednou jsem spatřil, že přistává na poli za domy. Již při tomto kroužení jel jsem svým osobním autem směrem k místu přistání a když jsem na místo přijel, byl letoun již na zemi v obrácené poloze. Zahlédl jsem kterak nějací lidé vyprošťují letce z letounu, a proto jsem zajel autem pokud možno nejblíže, abych mohl zraněného autem odvézti. Když byl letec přinesen k autu, odvezl jsem jej rychle do zdejší nemocnice. Během jízdy do nemocnice říkal mi letec, že pro velikou mlhu nemohl přistáti ani v Hradci Králové, ani v Josefově, a proto, že se rozhodl přistáti někde u Dvora Králové n./Labem, kde mlha nebyla. Zamýšlel přistáti na "Hrubých lukách", kde však viděl hodně vody, a proto že se rozhodl přistáti na polích na "Příčce". Podotýkám, že za dopravu samozřejmě nic nepožaduji, učinil jsem to z lidské povinnosti."¹⁰ Z šetření vyplynulo, že nehodu na jejímž počátku stála špatná viditelnost, způsobil měkký terén, vinou kterého se letoun ČLH zabořil do země a následně převrátil na záda. Škoda způsobená na nájemci pozemku, p. Emila Purma ze Dvora Králové n./Labem čp. 671, činila celkem 50 Kč. Z lékařské zprávy vyplývá, že Ryplovo zranění představovalo vymknutí levého kloubu ramenního, odtržení velkého hrbolu levé kosti ramenní a dále zlomení sedmého žebra vlevo. Doba léčení si vyžádala celkem 4 týdny, avšak kpt. čet. František Rypl se již ke službě v ČLH Hradec Králové prakticky nevrátil.

Vrátíme-li se ještě stručně k osudu ČLH Hradec Králové tak k 1. červenci 1938 u ní působili: velitel a pilot kpt. let. Ladislav Mareš, pozorovatel npor. let. Mikuláš Guljanič, 2. pilot stržm. Josef Klusáček, vrchní mechanik stržm. František Fronz, a dále mechanici stržm. Oldřich Doškař, stržm. Václav Houf a řidič stržm. Oldřich Pinkava. Služební úkoly ČLH Hradec Králové plnila na strojích Avia B-534.199 OK-PAT (od 12. července 1937 do mobilizace v záři 1938), Avia B-534.386 OK-PAU (od 12. července 1938, dne 9. února 1939 byl letoun ve Vysokém Mýtě poškozen při nehodě kpt. let. Ladislava Mareše) a stroj Letov Š-328.285 OK-PCB (od 11. května 1938 patrně až do března 1939). Během pohotovosti v rámci mimořádných opatření v květnu 1938, kdy četnické letecké hlídky spadaly do 13. června 1938 pod velení čs. armády, učinila ČLH Hradec Králové celkem 13 operačních letů. V prvních 14 dnech v září 1938, tedy krátce před mobilizací čs. Aamády, 23. září 1938, vykonala ČLH Hradec Králové celkem 18 operačních letů v délce 12:41 hodin (z toho bylo 12 letů hlídkových, 5 cvičných a 1 zakročovací). Příslušníci ČLH ovšem stále více zakoušeli hořkou realitu, danou mimojiné i těžkopádným fungováním tehdejší hlásné služby. Například 18. září 1938, se v 17:44 hodin objevil říšskoněmecký stíhací letoun nad Červeným Kostelcem. Několikrát zakroužil nad nádražím a skladištěm materiálu určeného pro opevňovací práce a spokojeně odletěl zpět za hranice. Celé události nevěřícně přihlíželo asi 100 lidí. Než stihl na místo přiletět četnický letoun, po německé stíhačce už samozřejmě nebylo ani vidu ani slechu… Během zářijové mobilizace pak byla většina pilotů četnických leteckých hlídek přidělena k náhradní peruti leteckého pluku 1 v Hradci Králové. Po odstoupení čs. pohraničí, vynuceným tzv. Mnichovskou dohodou, se původní ČLH Hradec Králové přesunula na letiště do Vysokého Mýta, kde setrvala až do března 1939, kdy nacistická armáda okupovala zbytek českých zemí.

František Rypl se narodil 2. dubna 1903 v Českém Krumlově. Po absolvování obchodní akademie byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1932 absolvoval pilotní školu v Prostějově a v Chebu a působil u leteckého puku 3 "M. R. Štefánika" jako denní a noční stíhač a velitel letky. Mimo to se velmi angažoval v Masarykově letecké lize a vystupoval na leteckých dnech a jiných veřejných prezentacích. Od roku 1935 byl přidělen k ČLH Hradec Králové. V roce 1937 se v jeho hodnocení objevuje – "Velmi horlivý a odvážný letec denní i noční, velmi rád létá a vykazuje nadprůměrnou leteckou činnost. Je výtečně upotřebitelným velitelem četnické letecké hlídky. Pro službu letecké policii jeví zvláštní postřeh a porozumění."¹¹ Na složitou službu u ČLH později kpt. Rypl vzpomínal: "Každý z nás musel znát perfektně průběh našich hranic. Létal jsem tam skoro každý den, někdy i vícekrát denně, a za každého i nepříznivého počasí. Jestliže však náš letoun přelétl jen trochu hranice či jenom, jak se říká, o ně škrtl, a nebo dokonce se na druhé straně jen zdálo, že letí příliš přesně po hranicích, ihned následovaly z Německa bouřlivé protesty a letounům hrozilo, že se příště vrátí zasažené kulometnou palbou. Naproti tomu my jsme nesměli dlouho létat s nabitými zbraněmi a měli jsme jen rozkaz v případě setkání s cizím letadlem vyzvat ho podle mezinárodních úmluv k následování vystřelením tří dýmových raket a eventuálně donutit jej k přistání manévrováním. To vše bylo ovšem iluzorní. Hlášení o přeletech německých letounů – velmi časté – nám dávaly většinou pohraniční četnické stanice. My jsme tam sice přilétávali, někdy i v noci, ale pochopitelně pozdě, protože celý ten hlásný systém byl pomalý."¹²

Během mobilizace v září 1938 byl František Rypl, povýšený v dubnu téhož roku do hodnosti štábního kapitána, přidělen u Zemského vojenského velitelství Košice, kde byl pověřen vyhledáváním letišť. "Zřejmě to byla obava nadřízených úřadů, aby nedošlo k incidentům ve vzdušném prostoru nad hranicemi severovýchodních Čech, které jsem tak dobře znal..." vzpomínal později František Rypl. Od 28. září 1938 do nacistické okupace zbytku českých zemí v březnu 1939, vykonával pak bývalý velitel ČLH Hradec Králové na Ministerstvu vnitra funkci referenta pro letectvo. Dne 9. letna 1940 odchází přes Maďarsko a Jugoslávii do zahraničního odboje ve Velké Británii, kde velel letce 310. čs. stíhací perutě. 9. září 1940, v době bitvy o Británii, zaznamenal vzdušné vítězství nad německým letounem Messerschmitt Bf-109, pro nedostatek paliva však musel se svou stíhačkou Hurrican nouzově přistát a, naštěstí bez vážnějších následků, havaroval. Těžší nehoda se mu však přihodila o 2 roky později. Od 9. září 1942 František Rypl působil u polské 307. noční stíhací perutě. V noci z 8. na 9. listopadu 1942 vzlétl k nočnímu cvičnému letu. Pro rychle se zhoršující počasí byl letoun z akce předčasně odvolán a Rypl se za velmi špatné viditelnosti pokusil přistát. Při přistávacím manévru zavadil křídlem o strom, načež se jeho letoun Beaufighter zřítil k zemi a začal hořet. Františka Rypla přivedl k vědomí až velký žár, zakrvácený se vysoukal z kabiny a odplazil od hořících trosek. Vzápětí letoun explodoval a ve svých útrobách pohřbil Ryplova operátora.¹³ Z velmi těžkých zranění se František Rypl úspěšně vyléčil a 28. září 1944 se dostává do SSSR. Zde je 28. října 1944 povýšen na podplukovníka letectva a do konce války působí jako šturman 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Koncem března 1945 se Rypl stává vůbec prvním čs. pilotem, jenž absolvovuje bojový let na legendárním letounu Iljušin Il-2. Dne 9. května 1945 je pak podplukovník Rypl pro změnu prvním čs. letcem, který přistává v osvobozené Praze.¹⁴ Od 1. září 1945 Rypl díky významné funkci, kterou zastával na východní frontě, studuje Vorošilovu vojenskou akademii generálního štábu v Moskvě. Po jejím dokončení se stává v listopadu 1947 velitelem Letecké vojenské akademie v Hradci Králové. Díky vlivným spolužákům z dob studií v Moskvě nezasáhly po únoru 1948 Františka Rypla, jako jednoho z mála, žádné politické represe. Naopak k 1. září 1948 byl dokonce povýšen na brigádního generála letectva. Z armády pak odchází v hodnosti generálmajora až v důchodovém věku. Během sovětské okupace v srpnu 1968 bylo neprávem (díky záměně s jiným armádním důstojníkem) Ryplovo jméno uváděno ve spojitosti s výčtem kolaborantů se sovětskými okupanty. Nadmíru bohatý a zajímavý život Františka Rypla, zasvěcený létaní, se završil 2. srpna 1973.¹⁵

Jan Juřena, Jednota Mladá Boleslav