Druhá svetová - Internetový občasník o moderných dejinách Slovenska, história

Zpráva o průběhu květnových mimořádných opatření u praporu SOS Bratislava II.

Dokončení z minulého čísla.

Materiální opatření:

Prapor využíval pro své potřeby trojí skupiny vozidel:
a) civilní najatá vozidla pro dopravu na stanoviště a zpět,
b)vozidla příslušníků posil,
c) vozidla příslušníků stráže pro spojení.
O náhradě vozidel druhé a třetí skupiny nebylo dlouho rozhodnuto. Teprve v červnu 1938 bylo rozhodnuto, jak se bude postupovat při vyplácení náhrad za použití motorových vozidel. O náhradě za použití vlastních kol nebylo do konce pohotovosti rozhodnuto. Rovněž nebyla určena náhrada za používání civilních loděk, jichž bylo v úseku praporu dosti využíváno. To bylo specifické právě pro bratislavský prapor stráže.
Velmi byl pociťován nedostatek vlastních nákladních aut. Mnohý materiál nebylo z důvodu utajen možné dopravovat najatými vozidly a vojenská auta nebyla k dispozici (prapor SOS Bratislava neměl ještě v létě 1938 k dispozici, jako jeden z mála praporů v republice, nákladní automobil).
Jako nezbytná se jevila potřeba motorových člunů na Dunaji a řece Moravě pro hlídkování a střežení hranic. Motorové čluny německé jezdily po řece denně a jejich činnost bylo nutné kontrolovat, poněvadž se snažili navazovat styky s naším obyvatelstvem. O vybavení složek stráže motorovými čluny se v létě 1938 jednalo na ministerstvu vnitra, dokonce došlo k objednávce motorových člunů, ale ke stráži se již nedostaly.
Družstva na Žitném ostrově byla namnoze odříznuta od světa. Spojení s nimi a dovážení stravy pomocí loděk přes několik dunajských ramen trvalo někde až 4 hodiny. Zde by byly zapotřebí loďky s pomocným motorkem, které by bylo možné používat v době míru například pro službu finanční stráže.

Prapor měl za mimořádných opatření k dispozici celkem 167 lehkých kulometů vz. 26 – 162 jich dodala vojenská správa, 5 kulometů patřilo četnictvu a policii. Kulomety byly ale dodány bez řemenů, které jsou nutné. Dále se nedostávalo schránek na zásobníky. Podle schválené organizace měl být prapor vybaven 14 těžkými kulomety namísto lehkých vz. 26 (těžké kulomety se ale k SOSákům vůbec nedostaly).
Největším nedostatkem ve zbrojní službě byl:
a) nedostatek polních kukátek, který znemožňoval řádné pozorování dění na hranici a za ní,
b) nedostatek signálních pistolí a raket,
c) nedostatek konzervačního materiálu.
S přídělem konzervačního materiálu bylo mnoho potíží. Nebylo vyřešeno, kdo jej má dodat a zatím, co se korespondovalo, zbraně rezavěly. Dále scházely pistole průbojné střelivo. Granáty byly dodány jen moderní vz. 35, se kterými prakticky nikdo u praporu neuměl zacházet.

Spojovací služba trpěla nedostatkem spojovacích prostředků. Nebyly rakety, raketové pistole a signální terče. Nebyli dodáni poštovní holubi, ani vyžádaný telefonní materiál. Telefonní vedení vybudované jednotkami „O“ bylo při jejich odchodu zrušeno, ač velitel praporu žádal o jeho ponechání pro jednotky stráže. Jedinými pojítky kromě telefonu státní pošty byly spojky pěší, na kolech a motocyklech.
Každé družstvo potřebuje soupravu ženijního nářadí (rýč, sekeru, krumpáč). Budování normálních stanovišť pro jednotlivá družstva se v úseku praporu neosvědčilo. Družstva mají úseky značně široké, nepřehledné, jejich hlavní činnost spočívá v hlídkování. Musí mít jiná stanoviště pro den, jiná pro noc. Při budování okopů místy již po několika výkopech do země objevuje se voda. Opatření stanovišť drátěnými překážkami činí stanoviště tím více nápadným. Nejlépe se osvědčily okopy pro jednotlivé střelce, řádně maskované. Drátěné překážky se hodí spíše k přehrazení určitých přístupů. Je potřeba povolit stavbu úkrytů při nepohodě (srubů) pro odpočívající družstvo.

Lékařská služba:

Lékařská služba u jednotek nebyla vůbec organizována. Vojenských lékařů bylo velmi málo a byli téměř bez prostředků. Protože jeden lékař měl na starosti několik rot, byli nemocní bez ošetření i několik dní. Zdravotní hlídky u rot vycvičené z příslušníků stráže neměli materiálu pro první pomoc. Ošetřoven bylo málo a doprava do nemocnic nebyla vůbec vyřešena. Nemocným SOSákům přijatým na ošetřovnu byla odepřena strava, protože nemají vojenský lístek na živení osob. Též do vojenské nemocnice nebyl nemocný přijat, protože neměl řádných vojenských dokladů. Po odchodu vojska z hranic měly zůstat jednotky stráže vůbec bez lékařské služby a velitel praporu musel žádat o ponechání alespoň nejnutnějšího počtu lékařů.
Nehody a neštěstí žádné nebyly.

Stravování:

Současně s vyhlášením ostrahy měly jednotky „O“ převzít stravování jednotek SOS ihned prvního dne. To se však nestalo, protože věc nebyla připravena. Vojenské stravování začalo většinou teprve až 3. nebo 4. den.
Stravování nákupem hotové stravy u obyvatelstva, které připravil ve smyslu G-XI-2 velitel praporu se neosvědčilo z těchto důvodů: hotová strava od soukromníků je špatně upravena a poměrně drahá; stravováním u soukromníků prozrazují se zcela početní stavy jednotek; prvního dne není toto stravování vůbec možné, jelikož se stravovatelé musí na vaření teprve zařizovat. Velitel praporu proto první den nařídil použít jedné záložní dávky, což bude asi první den pohotovosti pravidlem. Stravování nákupem a vlastním vařením, což je nejvýhodnější, nebylo možné, protože jednotky stráže neměly nádob na vaření. Je proto zapotřebí přidělit jim polní kuchyně. Při poslední pohotovosti zůstaly jednotky stráže takticky samostatné. Je potřebí, aby byly samostatné i materiálně, tím spíše, že pohotovost stráže může být vyhlášena i bez současné ostrahy, neb – jak se nyní stalo – ostraha byla zrušena, ale pohotovost byla ponechána.
Doprava hotové stravy na bojové stanoviště, která jsou většinou na odlehlých nebo těžko přístupných místech vyžaduje, aby pro ni byly stráži dodány vhodné nádoby. Z nedostatku těchto byla strava dovážena a donášena v různých typech nádob, většinou otevřených. Strava docházela na stanoviště buď studená, znečištěná, nebo zkysaná a zkažená. Na některá bojová stanoviště na Dunaji bylo nutné dovážet i vodu k pití. To vše nezbytně vyžaduje vhodných uzavřených nádob a nejlépe se k tmu hodí nově zavedené várničky.

Ústroj:

Resortní příslušníci stráže nastupovali za pohotovosti hůře vybaveni než vojenské posily, což působilo nepříznivě na kázeň. Ministerstvo národní obrany sice dodalo později resortním příslušníkům část doplňkové ústroje, ale v jiném množství, než jak nařizuje předpis G - XI - 2. Později došly na velitelství praporu výnosy ministerstva vnitra, jimiž se přiděluje ústroj pro četnictvo, ale opět jinak, než jak je uvedeno v předpise G - XI - 2. Tato avizovaná ústroj ale nakonec k praporu vůbec nedorazila.
Otázky ústroje strážců je potřeba vyřešit jednotně a úplně. Nejlepší by snad bylo, kdyby celou ústroj dodalo ministerstvo národní obrany a tomuto by byla jednotlivými rezorty zaplacena. Je nutné také pamatovat na příděl ručních granátů, záložních dávek potravin a doplňování střeliva pro příslušníky SOS.
Uniforma státní policie se naprosto nehodí pro polní službu. Jednotlivci v černých uniformách na světle zeleném pozadí se na stanovišti rýsují jako nejlepší terče na střelnici. Prach a déšť tuto uniformu rychle ničí a činí ji nevzhledou. Na nevhodnost především stejnokrojů státní policie pro polní službu si stěžovali všichni velitelé praporů.
Ústroj vojenských posil byla dodána kompletní, ale bude ji nutné brzy obměnit, neboť za pohotovosti byl stejnokroj značně opotřebován. Pro uskladnění stejnokrojů vojenských posil nebyly doposud dodány bedny ani skříně. Předpis G - XI – 2 dovoloval příslušníkům vojenských posil použít vlastní obuv. Ti, kteří tuto možnost využili nedostali však žádnou náhradu, protože její výše nebyla stanovena.
Místní poměry vyžadují někde speciální doplňky ústroje. Například v obvodu praporu SOS Bratislava jsou to gumové boty do vody a síťky proti komárům.

Zpravodajství:

Zasílání zpráv od jednotlivých prvků stráže veliteli praporu SOS je vžité a velitelství praporu disponuje k tomu účelu dobrou spojovací (poplachovou) sítí a dostatečným počtem sběren. Předávání zpráv vyšším velitelstvím (divizi, sboru) za ostrahy hranic je rychlejší cestou přes velitelství praporu SOS, než prostřednictvím velitelů úseků. Současně nebude pokaždé ten případe, že ostraha hranic bude vyhlášena současně s pohotovostí stráže, nebo ostraha bude odvolána a pohotovost SOS ponechána. Vše uvedené vyžaduje, aby až do zahájení bojů byly zprávy soustřeďovány u velitele praporu SOS. Velitel praporu se však sám této službě nemohl plně věnovat pro mnoho jiných úkolů a tak zpravodajská služba nebyla prováděna tak intenzivně, jak by si zasloužila. Je více než nutné přidělit veliteli praporu SOS zpravodajského důstojníka.

Kázeň a vzájemný poměr:

Kázeň a morální stav příslušníků stráže byly stále velmi dobré. Na kázeň a ducha vojenských posil působilo neblaze:
a) snižování peněžních náležitostí,
b) nevyplácení vyživovacího příspěvku,
c) odchod vojenských jednotek z pohraničí a ponechání vojenských posil ve službě,
d) starosti existenční, neboť pohotovost byla nařízena v době, kdy byli plně zaměstnáni a pro některé sezónní dělníky to znamenalo ztrátu prostředků na výživu na celý rok,
e) v ojedinělých případech též nemožnost odkladu vojenské služby z nutných rodinných důvodů.
Největším kázeňským nedostatkem je neupravená kázeňská pravomoc velitelů. Není možné velet tak různorodým složkám a nemít vymezenou kázeňskou pravomoc. Je nutné vydat co nejdříve služební stráže, nebo kázeňské pravomoci upravit alespoň zatímně.
Jednotlivé složky stráže lze charakterizovat takto:
a) četnictvo: značné sebevědomí, menší snášenlivost, někdy neoprávněné podceňování druhých,
b) finanční stráž: velká obětavost, dobrá spolehlivost, vojenské vystupování méně rázné, úředníci jako velitelé méně schopní,
c) policie: pod vojenským velením velmi dobří, vnitřní nejednotnost (politické vlivy), nedostatek schopných velitelů z řad úředníků.
Tyto tři složky se ve stráži dosud zcela nesžily. Také různost uniforem a nevhodnost uniformy policie věci škodí.
Poměr vojska ke stráži byl dobrý, ale ne bezvadný. Objevovaly se sklony k posudkům, že jednotky stráže jsou méně cennější než jednotky vojenské i když tíha služby na hranici ležela zcela na jednotkách stráže. Kdyby jim byla poskytnuta ta velitelská péče a to materiální vybavení jak jednotkám vojska, byl by výkon služby SOS bezvadný.

Návrhy a doporučení:

Mělo by být povoleno, že za členy stráže a velitele rot mohou být určeni starší schopní důstojníci v záloze v hodnosti nadporučík, nebo kapitán, znalí místních poměrů. Tito by se také účastnili výcviku ve velitelských kurzech SOS.
Velitel praporu byl za pohotovosti značně přetížen. Bylo by potřebné, přidělit veliteli praporu odborného poradce z každé složky SOS. Dále systematizovat velitelství praporu stráže za pohotovosti následovně:

• velitel praporu,
• důstojník hospodářské služby,
• proviantní důstojník,
• důstojník – lékař.

Tyto důstojníky je nutné zajistit pro potřeby služby v SOS již v míru. Potřebný počet pomocného personálu z řad příslušníků stráže určí velitel praporu.
Velitelství roty by mělo mít následující složení:

• velitel,
• zástupce velitele,
• účetní poddůstojník,
• proviantního pomocníka,
• pomocného družstva.

Prapory SOS je potřeba vybavit po materiální stránce tak, aby mohly za každých okolností plnit samostatně svůj úkol. Prapory stráže je účelné ponechat samotné po velitelské i zásobovací stránce i za ostrahy až do zahájení bojů.

Výnosy omezující výběr vojenských posil by se měly dávat na vědomost veliteli praporu. Důležité je stanovit pro příslušníky vojenských posil plat v němž, by bylo zahrnut žold i stravné a také urychlit řízení ohledně přiznání vyživovacího příspěvku na minimum.
Důležité je také usměrnit spolupráci vojenských jednotek a SOS a přesně stanovit velitelské pravomoci jejich velitelů.
Doplňování ústroje pro příslušníky strže provádět jednotně. Zajistit dostatečné množství ručních granátů a záložních dávek potravin a dostatek nábojů. Pro příslušníky státní policie nutně khaki stejnokroje. Po vyhlášení pohotovosti by se měl ke každému praporu přidělit důstojník pro řízení zpravodajské služby.
Je nezbytné vydat služební řád stráže pro usměrnění kázeňské pravomoci velitelů praporů a pro stanovení soudní trestní pravomoci.

Závěr:

Takto tedy hodnotil velitel praporu stráže obrany státu Bratislava pplk. pěch. Josef Fanta průběh mimořádných opatření v květnu a červnu u svého praporu. Jak již bylo uvedeno v prvním díle, zpráva je spíše kritická a důvody k tomu byly také uvedené v prvním díle článku.
Na ministerstvu vnitra se snažili připomínky došlé od velitelství všech praporů stráže analyzovat a řešit. Mnohé se do podzimu stačilo vyřešit, mnohé ne. Přístup ministerstva vnitra, ale i financí a dalších zainteresovaných, k některým otázkám byl ale zdlouhavý a hodně byrokratický.

Provedení květnových opatření, jejich rychlý a hladký průběh překvapil celý svět. Záložníci nastupovali do služby s nadšením. Po nástupu do bojových postavení si vojáci počínali s kázní a zanícením, takže americký vojenský atašé, major Lowell M. Riley mohl zaznamenat, že „shromažďování a přesuny československých oddílů byly provedeny hladce a dobře“. Podle majora Rileye byly „mobilizované“ jednotky evidentně připraveny k okamžité obraně napadené vlasti. Po mnoha měsících pasivity, nejistoty a ponižování bylo jasně řečeno, že Československo není Rakousko a bez boje na život a na smrt se nedá vymazat z mapy. Alespoň v květnu to tak bylo. Prestiž Československa ve světě stoupla, naopak Hitler se cítil ponížen a takto situaci vnímaly i okolní země. Na poradě konané 14. července v Obersalzburgu za účasti Adolfa Hitlera a dalších německých špiček se Hitler vyjádřil v tom smyslu, že 21. května utrpělo Německo ztrátu na prestiži, kterou bude nutné napravit. Současně na této poradě Hitler předpovídal rozporcování Československa do šesti měsíců mezi Německo, Polsko a Maďarsko. Dále se na poradě hovořilo o tom, že termín vypuknutí konfliktu s Československem se předpokládá mezi 28. a 30. zářím, Československo bylo pokládáno za soupeře statečného, konflikt s ním předpokládal Hitler krátký, ale krvavý. Bohužel, naděje a víra v obranu vlasti, která zavládla v Československu koncem května 1938 se nesplnila, naopak, předpověď Adolfa Hitlera nebyla bohužel daleko od pravdy.

Článek uzavřme citací vyjádření mjr. Kynycha, velitele praporu stráže Rychnov nad Kněžnou, z jeho zprávy o mimořádných opatřeních: „I když události následující po 21. 5. ukázaly cestu a směr jak postupovati, je nutno neustále a se zvýšenou energií propracovávati celý plán do nejmenších detailů s vynaložením všech finančních prostředků a možností, aby morální stav jednotlivců a jednotek dal plnou důvěru všem našim občanům bránit republiku do poslední kapky krve.“