Hlavní strana » Rok 2010 » 95. výročí bojů Compagnie Nazdar
"Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře v republiku slibujeme, že budeme bojovati pro právo republiky a lidskosti až do posledního muže a do poslední kapky krve!"
Květnové oslavy konce druhé světové války jsou často vnímány jako nejvýznamnější datum, které si v prvních májových dnech připomínáme. Málokdo si ve stínu konce 2. světové války vzpomene na neméně datum neméně významné – 9. květen roku 1915.
Dne 9. května 1915 se na francouzském bojišti u Arrasu v kraji Artios uskutečnila mohutná ofenzíva na nepřátelské pozice. V čele tohoto útoku šla v rámci Marocké divize, I. pochodového pluku, praporu C i první rota tvořená z Čechoslováků, členů pařížského Sokola a spolku Rovnost. Tato rota přijala jméno podle sokolského pozdravu jako "Compagnie Nazdar". Útok na německé pozice dne 9. května 1915 byl prvním mohutným vystoupením Čechů ve Velké válce. Od tohoto důležitého data uplynulo 95 let.
Toto velmi významné výročí si naše Jednota připomněla hned dvakrát. Na svátek práce, dne 1. května, se předseda Tomáš Pilvousek vydal připomenout prvního praporečníka "Compagnie Nazdar" Karla Bezdíčka. Ten padl i s praporem právě 9. května 1915 v bitvě u Arrasu. Pietní akt na připomenutí tohoto dnes poněkud opomíjeného hrdiny se uskutečnil v Sezemicích, v jeho rodišti nedaleko Pardubic. Vzpomínku na tohoto významného rodáka připravil městský úřad Sezemice v čele se starostou Bohuslavem Kopeckým o několik dní dříve, z důvodu účasti města na oslavách ve francouzském Neuville Saint Vaast. Čestnou stráž u pomníku Karla Bezdíčka tvořili členové OS "Klub přátel pplk. Karla Vašátky" ve stejnokrojích legionářů z první světové války a předseda naší mladoboleslavské Jednoty ve stejnokroji 2. hraničářského praporu "Roty Nazdar".
Boleslavské krajany, účastníky bitvy u Arrasu, jsme si připomněli také v sobotu 8. května v odpoledních hodinách, kdy se bři. Filip, Jermář, Juřena a Pilvousek sešli u rodného domku legionáře Bělobora Bernarda v Kněžmostě. Tento zdejší rodák také položil svůj mladý život taktéž v průběhu krvavé bitvy u Arrasu. O tom, jak bitva probíhala, svědčí i autentické vzpomínky dalšího mladoboleslavského krajana, příslušníka "Roty Nazdar", br. Josefa Antoše. Ten popisuje průběh bitvy takto:
"Naši trubači troubí 'Ku předu!' Už je přesně 1 hodina. Učili jsme se, jak se útočí v jedné linii, tři kroky jeden od druhého. Proto, jakmile jsme vyběhli ze zákopu, naší první starostí bylo býti seřazeni, každý na svém místě, jako kdysi v Bayonne. Musela to býti pěkná podívaná na nás, celý batallion jde v tak pravidelné soustavě smrti vstříc. Mezitím však německé strojní pušky cvakaly. Cvakaly rychle a půda se před našima očima výbuchy granátů otevírala. Naše řada řídla. Mnozí z nás padli dříve, než jsme doběhli k drátům, chránící první německý zákop. Špatně se nám přes ostnaté dráty přecházelo. Cípy našich dlouhých plášťů v nich vázly a Němci se bránili. Někteří z nás měli neštěstí, že spadli do hlubokých jam a již nevylezli. Jiní zde byli zabiti. Mezi těmito i náš praporečník Bezdíček a prapor ztracen. Měli jsme rozkaz nestarat se o nepřítele v zákopech, tyto co možno nejrychleji přeběhnout a spěchat k vytyčenému cíli. Němci toho využili. Jakmile viděli, že jsme jejich první zákop přešli, obrátili zbraně a stříleli nám do zad. Spěcháme vpřed. Před námi je rovina, pole, zákopy již žádné. Jsme 100 – 200 m vlevo od vesnice Neuville Saint Vaast. Dostali jsme se až před samý lesík del Folie - náš cíl. Ležíme na rovném poli, střílíme, německé kulky nás hustě obletují. Rukama hrabeme hlínu, kterou rovnáme před sebe. Jsme smícháni, jedna setnina s druhou. Největší nebezpečí nám hrozí z vesnice, kde Němci, ukryti v domech, na nás nemilosrdně střílejí. Teprve nyní vidíme v jaké situaci se nacházíme. Je nás málo. Dobře 60% nás ubylo. Někde leží jeden, jinde dva, tři. Vedle mne leží četař Belgičan. Divím se, že přestal náhle střílet. Ruku má na spoušti a zavírá oči. Je trefen do srdce. Druhého dne nás přišel francouzský pluk vyměnit. Zvolna, jeden po druhém jdeme vzad. Sešli jsme se u zákopů, odkud jsme včera odešli. Můj bayonnský četař nás počítá. Je nás málo, velmi málo. Stále hledíme vpřed, nepřijde-li ještě někdo z nás, ale marně."
Tomáš Pilvousek, Jednota Mladá Boleslav
