Hlavní strana » Nezařazené » 23.9 1938: Havárie letounu ČLH Liberec u Mladé Boleslavi

Letos si připomeneme 68. výročí potupné Mnichovské dohody, která měla za následek rozbití celistvosti Československé republiky. V těchto pohnutých dnech před 68 lety, kdy se československá armáda připravovala bránit samostatnost naší republiky, došlo v katastru města Mladá Boleslav k letecké havárii vojenského letadla Letov Š - 328. Pilot tohoto letounu i se svým pozorovatelem při této havárii zahynuli. Jak vlastně k této události došlo, se pokusíme přiblížit v následujících řádcích.

Od 14. září 1938 využívala ČLH Liberec místní letiště se stálou posádkou, pilotem – strážmistrem Bohumilem Dostálem, pozorovatelem – ppor. pěchoty Josefem Stránským (pozn. přidělen k 6. letce od p. pl. 22 – „Argonského“), leteckým mechanikem – svob. dsl. Oldřichem Jamborem, leteckým mechanikem – voj. Františkem Slabým.

V odpoledních hodinách dne 23. září 1938 se vracel letoun ČLH Liberec pilotovaný četnickým strážmistrem Bohumilem Dostálem a pozorovatelem ppor. pěchoty Josefem Stránským z cvičného letu, při kterém měli oba letci svést simulovaný letecký souboj s dvoučlenným rojem stíhačů na trati Bakov n/ J. – Mladá Boleslav. Letoun letěl po vykonaném úkolu ze směru Mladá Boleslav přes les Borek, nad nímž byl ve výšce 80 – 100 m, klouzal na přistání, těsně před zatáčkou letoun potlačil a naklonil se do leva. Tuto zatáčku prováděl pilot s malou rychlostí a jak svědkové vypovídají, pokusil se ji vyrovnat doprava. V důsledku malé rychlosti se mu to však nepodařilo, letoun sklouznul po křídle do leva, přešel do počátku vývrtky, ve které narazil na zem. Ze stop, které byly na místě havárie vyšetřovací komisí od 6. letky Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka“ zjištěny, letoun nejprve narazil na zem vrtulí, pak podvozkem a nakonec motorem. Po tomto nárazu se letoun obrátil o 180 º a vzňal se. Posádka na místě dopadu uhořela v troskách letounu. Podle vyšetřovací komise, která byla ustanovena na objasnění této nehody, a jejímiž členy byly mjr. Vaníček Karel – zástupce velitele II./1. peruťi, kpt. let. Schwarz Čeněk – velitel 6. letky, por. let. Rehuš Josef - technický důstojník Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka“, ppor. let. Hejna František – technický důstojník 6. letky, vrch. střážmistr Josef Ulman – četnická stanice Mladá Boleslav, npor. let. Josef Jaške – velitel ČLH Liberec, bylo prohlídkou trosek letounu a z výpovědí očitých svědků stanovena jako příčina letecké nehody ztráta rychlosti v zatáčce při přistávacím manévru. Podvozek letounu úplně shořel, trup byl nárazem o zem roztříštěn, v přední části shořel, plátěný potah kormidel shořel. Po prohlídce trosek nebyla zjištěna žádná technická závada na letounu.

Dle vzpomínek bývalého příslušníka ČLH Karlovy Vary vrchního mechanika Hynka Sechovského, byl tento manévr u tohoto typu letounu velmi riskantní. Letoun se stával při tomto manévru neovladatelným a v případě, že byl prováděn v malé výšce nad zemí, měl za následek havárii letadla.

V mnoha případech došlo k poškození letounu a ke zranění posádky, v tomto případě však oba letci zaplatili podstatně vyšší daň za svou službu vlasti a to daní nejvyšší, svým životem.

Oba dva podlehli na místě nehody svým zraněním, které si přivodili pádem letounu. Benzín z poškozené nádrže vzal letcům poslední naději na záchranu a pilot spolu s pozorovatelem v troskách letounu uhořeli.

Kniha úmrtí církve římskokatolické-ročník 1938, č. řadové 242. Podporučík pěchoty v záloze Josef Stránský:
narozen 2. září 1912 v Meziměstí, poštovní obvod Broumov, příslušný tamtéž, svobodný, syn Otakara Stránského, úředníka ČSD v.v. v Modřanech u Prahy a Marie rozené Försterové, zemřel náhlou smrtí zadušením při pádu letadla, pohřben v Mladá Boleslavi dne 27. 9. 1938, provedl děkan římskokatolické církve František Ševčík.

Kniha zemřelých Kosmonosy – ročník 1938, číslo řadové 167 číslo řadové 167 Pilot strážmistr Bohumil Dostál:
narozen 5. září 1910 v Ústí nad Orlicí, svobodný, příčinou smrti bylo rozsáhlé poranění hrudníku a uhoření, místo pohřbu Ústí nad Orlicí, katolík.

Letoun Letov Š – 328 „Šmolík“. Tento havarovaný letoun patřil do čtvrté výrobní série (kusová čísla 163 – 272), která byla dodána Letovem Československému vojenskému letectvu v období srpna až prosince 1937. Od čtvrté série měly Š – 328 ostruhu odpérovanou olejopneumatickým tlumičem, dva tandemové závěsníky pro těžké pumy pod křídly a prostor pozorovatele byl upraven pro použití fotokamery A-I-34. Letoun nebyl ve vlastnictví ČLH Liberec, ale byl jí zapůjčen od 6. letky, leteckého pluku číslo 1. Z tohoto důvodu také létal ve standardním vojenském zbarvení a nikoliv v barevném provedení, které používala letadla ČLH.

Zbarvení Š – 328.189: Barvou khaki byly nastříkány horní a boční plochy, celý povrch směrovky včetně spodní hrany, výstužné dráty a rámy štítků kabin, kryt motoru, disky kol a podvozkové nohy z vnější strany.

Úzkou linkou přesahovala na náběžných hranách křídel i vodorovné ocasní plochy na spodní stranu. Na křídlech se linka zužovala v koncových obloucích až ke křidélkům, na VOP byla ukončena až v místech, kde odtoková hrana výškovky přecházela do koncového oblouku. Hliníkovou bronzí byly nastříkány spodní plochy křídel a VOP, stejně jako příhradová konstrukce trupu a kovové i plátěné části potahu uvnitř pilotního a pozorovatelského prostoru, vnitřní strany podvozkových noh. V obou interiérech však bylo mnoho odlišně zbarvených detailů, například černé palubní desky, skříňky v barvě khaki, sedačky i okraje obou prostorů potažené hnědou kůží. U kořenů dolního křídla byly na obou stranách trupu nenatřené plechové pásy, vyznačující místa, na které lze vstoupit. Výsostné znaky vojenských letounů na směrovce a horním křídle shora měly lem modrý, na stříbrném podkladu spodní plochy dolního křídla červený. Letoun měl na kýlovce bílý, černě lemovaný nápis „ Letov“. Dřevěná vrtule byla v barvě lepených vrstev žlutobéžové a hnědé překližky, přetřené bezbarvým lakem. Náběžná hrana měla mosazné kování, konce listů tmavozelenou bandáž. Na ní se opakoval firemní nápis Letov. Po obou stranách trupu bylo pod okrajem pilotního prostoru namalováno černou barvou individuální označení letounu, složené z typového označení a kusového vojenského čísla. Je však možné, že na základě rozkazu MNO ze dne 28. června 1938 bylo toto individuální označení přemístěno na pravou vnitřní stranu pilotního prostoru tak, aby bylo vidět pouze při nahlédnutí zleva do kabiny pilota. Letoun létal s odstraněnými plukovními znaky, které nařídilo přetřít khaki barvou MNO rozkazem ze dne 22. srpna 1938. Na trupu byl letoun označen písmenem letky a o 15 cm dále k zádi i číslem letounu v letce. Toto číslo nebylo číslem pořadovým. Písmeno i číslo bylo vysoké 70 cm a napsané bílými čarami o síle 8 cm. Celý kód byl psán na levé a pravé straně trupu v opačném pořadí.