Procitli jsme okolo 8. hodiny ranní a proběhla vydatná snídaně ve složení pivo, hraničářské škvarky, hraničářské sádlo, červená cibule, máslo/sýr, pivo, 2 druhy salámu, kafíčko alá "panna Lotty", černý čaj, pivo. Po důkladném zakonzervování se proti vnikání venkovního klimatu jsme vyrazili na plánovanou vycházku. Br. kuchtík, zapomenuvší na zimní oděv, musel improvizovat z dostupných chalupních zdrojů, což se nepřehlédnutelně promítlo do jeho vizáže . Pomalu jsme napadaným prašanem stoupali směrem Rýchory až k oblíbené horské boudě "Hubertus". Zde jsme se samozřejmě nemohli nezastavit a nedopřát si něčeho ze zdejší rozmanité nabídky, abychom mohli následně porovnat nedocenitelné kvality našeho kuchtíka . Odvážili jsme se dokonce do kombinace Holby-ryzího piva z hor s naším Krakonošem, naštěstí se vše obešlo bez vážných následků. Posezení v horské boudě bylo v průběhu dotvářeno hlasitým projevem rozsáhlé skupiny turistů a zanikavším výhrůžným hlasem našeho kuchtíka: "Tatínek vám vyhlásí válku!" Raději jsme ale přistoupili k mírovému řešení a sestupovali z "Hubertusu" směrem k Prkennému Dolu. Přitom jsme nemohli vynechat zastavení v hostinci "U schöne Marie", kde se za občerstvení stále platí jak jinak, než sexem. Abychom se vyhnuli platbě, zkonzumovali jsme lahev rumu z vlastních zdrojů a pokračovali, za neustálého padání Adámka hlavou do sněhu, k restauraci "Ozón". Vzhledem k pokročilému času a neustálému volání Martina Ama-Théra, jehož každý pokus o navázání komunikace končil vybitím baterie mobilního telefonu někoho z nás, jsme návštěvu "Ozónu" vynechali a pokračovali ve stoupání na Žacléřský hřeben směrem k chalupě. Jeho pokoření hluboce prověřilo fyzické schopnosti většiny z nás; pouze nejvýkonnější duo Michal Beneš a Adam Lašák ještě uskutečňovalo závody v běhu proti kopci. Na hřebenu následoval zasloužený krátký odpočinek a uznání br. Tondovi Nácovskému, který ve svých 70 letech stále nadmíru úspěšně obhajuje pověst vrstevníka. Sestup do osady Bobr pak již proběhl bez větších problémů, někdy z kopce spíše rychleji, než bychom si přáli .

 

U chalupy pak již čekal autokar Martina Ama-Théra, který původně zapadl, ale vlivem vyčkávání našeho příchodu měl opět spoustu času na jeho vyproštění ze závěje a dostání zpět na příjezdovou komunikaci. S pokročilým odpolednem začalo účastníků setkání postupně přibývat až, při dosažení kompletní sestavy a 17. hodiny, mohl br. předseda zahájit dnešní konferenci a popřát přítomným mnoho nových zajímavých poznatků a dobrou zábavu. Program konference byl následující:

 

 

 

V průběhu večera jsme byli bohatě zásobováni pochutinami od br. kuchtíka ve složení pivo, hraničářské řízečky vojína Juřeny, bandory, pivo, pivo. Poslední jmenované pak tvořilo výplň až do pozdních nočních hodin. Všechny přednášky zdály se velmi zajímavé, každá týkající se určitého koutku naší historie. K prezentacím byl ve všech případech využit dataprojektor s ozvučením, doplněný o laserové ukazovátko věnované Jirkou Kratochvílem. Zcela nečekaně se do přednáškového koloběhu, zřejmě pod tlakem rovnocennosti při vyhlašování tomboly, dodatečně přihlásil Adámek Lašák, který si svým stručným, ale zato výstižným příspěvkem na téma: "Dobrý den, jmenuji se Adam Lašák, baví mě matematika a kreslení a chtěl bych být malířem," získal publikum. Ve 22 hodin bylo tedy pásmo přednášek přerušeno a vyhlášena tombola s podtitulem "čím více příspěvků přivezeš, tím více odvezeš" anebo ještě přesněji "zbav se čeho můžeš". Každý účastník si vylosoval 4 ceny, nabídka byla opravdu bohatá. Po tombole samozřejmě v rychlosti proběhla veřejná dražba s podtitulem "vyměň co můžeš" a poté opět pokračovalo pásmo přednášek. Ta poslední skončila krátce po 1. hodině ranní a ihned po ní proběhlo tajné hlasování o nejlepší přednášku. První místo obdržel se svým příspěvkem Jirka Kratochvíl, druhé obsadil br. Jakub Mikolášek v závěsu s br. Tomášem Pilvouskem, kterému patřila 3. příčka. Poté následovala volná zábava v rytmu pivo, promítání, pivo, zakončená naskládáním všech zůstavších do spacích pozic...

 

Pozdní ráno patřilo, jako vždy, úklidu chalupy a přípravy k odjezdu. Posledním jídlem z dílny našeho kuchtíka byla pravá boberská čína, rýže, pivo. Pivu se pak neřídivší členové naší boleslavské sestavy zodpovědně věnovali až do odpojení výčepního zařízení, přičemž část zásob musela být přečerpána do lahví a konzumována cestou.  Z chalupy jsme odrazili zhruba ve 14 hodin, přičemž autokar br. předsedy spěchal přímou cestou do Mladé Boleslavi, aby br. Miro stihl vlak na Slovensko. Druhý autokar pod vedením br. Juřeny absolvoval cestu o to pomalejší, se zastavením u Jirky Kratochvíla, v Muzeu Podkrkonoší a ve vydavatelství ve Dvoře Králové. U Jirky jsme shlédli jeho zajímavou sbírku, v muzeu vyřizovali přípravu na výstavu a zjistili, že br. Tonda Nácovský je velkým znalcem trutnovské historie, a z vydavatelství přivezli zásilku čerstvě vytištěné nové knihy z naší "zelené" edice.

 

Víkend to byl náročný, ale velmi vydařený, dokreslený tou správnou zimní atmosférou. Téměř každý účastník nesl na tomto skvělém průběhu svou zásluhu, namátkou vybírám br. předsedu za celkovou organizaci, br. kuchtíka za úsek gastronomie, br. Bilského za absolvování takové daleké cesty, br. Nácovského za jeho unikátní fyzické výkony, Jirku Kratochvíla za koupi sudu, Adámka Lašáka za rovnocenné absolvování celého programu a všechny jmenované i ty ostatní za jejich skvělé příspěvky! A z celého tohoto sympózia vyvstává otázka: "Kdy že se uskuteční konference s pořadovým číslem 2?" 

 

Jakub Mikolášek, Jednota Mladá Boleslav